Je ženská vůbec někdy perspektivní?
S holkama, co už vlastně hodně dávno nejsou holky, jsme se sešly po delší odmlce. Rozlítané a rozvolněné léto si vybírá svoji daň. Probraly jsme dovolené, už ANO, ještě NE, a nějakým záhadně netušeným způsobem jsme se propracovaly k téměř vědecky precizní diskuzi okolo tématiky sociologického, genderového a generačního problému zaměstnanosti žen.
Snažily jsme se za použití vlastních bohatých zkušeností najít období, kdy je normální ženská perspektivní a žádoucí pro potenciálního zaměstnavatele. Vedeny snahou o objektivnost a usilujíce o čistá nezkreslená vstupní data jsme pragmaticky vyloučily rozsáhlou pracovní oblast sexuálních služeb. Nejsme puritánky, ale tady je na obzoru poměrně jasno. (Výjimky poslouží pouze k potvrzení pravidla.) I když…?
Zdálo by se, že být mladá svěží holka po škole je jasná výhra. Ale ouha! Nemá praxi, nic neumí, všechno bychom ji museli učit a stejně si někoho brzy najde a bude se chtít vdát a mít děti. Moc práce, nejistoty a starání s nejistým výsledkem. Dobře, nechme toho, jdeme dál.
Žena kolem třicítky, výkonná, s rozhledem, praxi už získala, protože se kupodivu našel nějaký hazardér, který do toho šel. Ale určitě už jí začínají tikat biologické hodiny, a když ještě ne, dlouho to trvat nebude. Bude se chtít vdát a mít děti, zase budeme muset někoho shánět a pracně zaučovat. Raději od ní pryč.
Čas nezastavíš. Mezi třicítkou a čtyřicítkou utíká obzvlášť rychle. Rychleji než si mnohá z nás přála. Většinou jeho úprk zrychluje nikdy nekončící společná jízda na kolotoči s dětmi. Ty se nějakým záhadným způsobem pro budoucího chlebodárce přeměňují v poskakující červené otazníky a vykřičníky. Bude svoji práci zvládat? Nebude unavená? Stejně budou děti pořád nemocné! Budou s ní problémy! A když náhodou děti nemá? Z hlasitého tikotu biologických hodin bolí zaměstnavatele hlava už předem, protože je přece jasné, že každá!!! ženská chce mít děti!
Nezvána, nevítána se přehoupne čtyřicítka. Kupodivu stále přetrvává problém dětí, i když ty se už se dávno nebatolí a veškerá rodičovská péče se omezuje hlavně na udržování ledničky ve stavu plnosti. A navíc, těžko se to přiznává, začíná být žena trochu stará, (navzdory veškeré péči a údržbě). Ať se nezlobí, ale prostě už nemá to nadšení a tah na branku, s jakým bude určitě naplňovat nabízenou pozici nějaký perspektivní dynamický muž, který navíc perfektně zapadne do našeho mladého a ambiciózního pracovního týmu.
Děti odrostou, osamostatní se. S vnoučaty se dnes moc nepospíchá. Najednou má žena spoustu volného času, ubydou povinnosti v domácnosti. Proč vlastně nezkusit v práci něco nového? Proč se nezačít konečně naplno realizovat? Ještě přece má síly, chuť i elán. Ale náraz do zdi reality je nemilosrdný. Kdo by prosím vás platil zbytečně tu praxi! Navíc bude určitě pořád nemocná a už se nebude chtít učit nic nového. Zbytečná ztráta času! Cože ještě není v důchodu? Že až za deset, patnáct let?
Možná je s podivem, kolik žen u nás pracuje navzdory předsudkům v hlavách personalistů a zaměstnavatelů. Jenom ony samy vědí, kolika snů o kariéře a realizaci se musely vzdát, k jak velkým kompromisům musely přistoupit. Popřípadě, jaké úsilí je dosažený post stál.
Veškeré dosažené rovnoprávnosti navzdory závodní trať je pořád hodně hrbolatá a dlouhá.