Kapitola II. - 6. část
6.
Snažím se statečně plnit, co jsem si předsevzala. Uraženou hrdost jsem zavřela do sklepa a na dveře přidělala pořádný zámek, výčitkám svědomí jsem strčila pořádný roubík. Jestli jsem se o sobě něco dozvěděla, tak už žádné podpásovky, neumím se s nimi vyrovnávat, s vlastními ještě hůř než s cizími, takže děkuji, nechci, už ne. Pomalu odklízím trosky a snažím se sblížit s Milanem. Zábrana zatím navzdory chatrné konstrukci bezpečně drží, představa případného milence byla odsunuta co nejdál od zbytků jasného myšlení, ale zapomenutá úplně rozhodně není a za svatou a prostou hříšných myšlenek by mě mohl považovat jedině nesvéprávný blázen.
Když jsem v neděli v noci dorazila, skřípal mi při pohledu na klidně spícího manžela písek v zubech, ale držím se a postupně vychládám. Mám silnou vůli a spoustu jiných problémů na řešení a přemýšlení. Všude se nám hromadí krabice s oblečením a nádobím a další věci, jak je postupně vozím z víkendových pobytů u dětí. Nemáme ještě skříně a vlastně ani představu, kde bude všechno umístěné, takže různě zavěšuji a hromádkuji, vetešnictví budiž mi vzorem. Občas zažívám dobrodružné chvíle, když se snažím najít něco konkrétního, stává se díky tomu ze mě mistr improvizace. Zjišťuji, kolik věcí vlastně vůbec nepotřebuji. Občas se cítím jak nomád před velkým exodem. Popadnout pytel s nejnutnějším a jít za budoucností. Jít kamkoli. Svobodně, volně, nespoutaně. Jen tak volným krokem za první kopec a potom nenápadně pomalu stále dál a dál.
Ale jsem vdaná a mám děti. Dům. Práci. Psa.
Zatnula jsem tedy zuby a snažím se být na manžela milá, přiznám se, že někdy musím vynaložit zvýšené úsilí. Rány ještě nepřebolely. Mrkev pro jistotu raději nekupuji. Atmosféra mezi námi jiskří zvláštním napětím. Netroufám si tvrdit, že zrovna milostným. Kroužíme kolem sebe, už ne lvi v zápase na život nebo na smrt, naše zápolení se proměnilo spíš ve sportovní boj o vítězství dvou boxerů v ringu, ale postupně se začíná situace vyvíjet zcela nepředvídatelným směrem a kupodivu přecházíme ze zápasu do náznaků kroků spíš tanečních. Tentokrát zřejmě konečně přišla milostná potřeba i na Milana, protože se najednou snaží. Ještě chvíli trochu trucuji, přece se nedám snadno, ale nakonec se nechám přemluvit, i když vzpomínka na nedávnou křivdu se ještě občas myslí mihne.
Musím se pochválit. Dobře jsem udělala, že jsem vytrvala. Do práce jsem dorazila podstatně nevyspalá, ale nabitá spoustou energie. Konečně jsem se zbavila toho pitomého napětí. Už jsem málem zapomněla, jak umí být Milan vášnivý a něžný milenec. Po dlouhém otálení a čekání na první krok toho druhého napětí najednou vyvrcholilo, asi praskla nějaká bezpečnostní pojistka, a my jsme se večer nečekaně vrhli na sebe, dva hladoví tygři v říji, milosrdné hormony mi zřejmě zatemnily mozek, takže jsem se kupodivu mohla oddat vášni téměř bez zábran. Strhali jsme ze sebe oblečení a najednou nebyl čas na nic jiného. Rozhodně ne na dlouhou a něžnou předehru. Vlastně by byla naprosto zbytečná, promarnili jsme už času víc než dost. Když si vzpomenu na průběh dnešní noci, ještě teď se připitoměle usmívám do papírů a drkotají mně zuby.
Dařilo se nám, takže jsme si užili i druhé kolo. Začalo nenápadně. Leželi jsme tiše a klidně vedle sebe, ještě lehce příjemně znavení, v hlavě vymeteno, tedy v té mé určitě. Milan si položil jen jako mimochodem ruku na moje prsa a začal mě jemně šimrat a hladit. Mám pěkná prsa, pevná, hezky tvarovaná, mám je ráda a jsem na ně pyšná. Cítila jsem jak mi tuhnou bradavky a sama jsem si k nim přitáhla Milanova ústa. Když mě začal ještě rukama hladit po těle, kopírovat jemně moje křivky, vážně jsem další přemlouvání. nepotřebovala. Nikam jsme nespěchali, příjemně jsme si ten pocit sounáležitosti a vzájemnosti užili. Řeč dotyků považuji za jeden z nekrásnějších způsobů komunikace a svým založením jsem ukecaná a komunikativní bytost. Proč se omezovat, když nutně nemusím? Ve dvě v noci, jsme poseděli u skleničky vína a povídali si, jak za časů chození, kdy neexistovala ještě slova jako beton, dlaždičky a cihly. Usnuli jsme společně v objetí. Ráno jsme ještě stihli místo rozcvičky narychlo třetí kolo pro příjemné naladění do pracovního dne. Trochu jsem se bála, jak na tom budu s chůzí. Cítila jsem, že dlouhodobý trénink mi chybí. Doufám, že se blýská na lepší časy a najedeme na pravidelný tréninkový harmonogram. Olízla jsem se jak mlsná kočka a pustila se do práce. Navzdory nedostatku nočního spánku mi dnes šlo všechno jak po másle. Endorfiny plavaly hromadně svižně v krvi a neexistoval problém, se kterým bych si neuměla poradit.
Nenápadně, tiše se vzdalující myšlence na milence s vědoucím úsměvem mávám někam do prostoru nekonečna. Cítím se radostně, mám chuť zpívat. Našla jsem svůj ztracený elán. Miluji svého manžela. Koupu se v bazénu optimismu. Všechno bude dobré, čekají nás samé super věci. Čeká nás skvělý život. Páni, jak já se už těším!!
Týden proběhl zahalený do milostného třeštění. V práci jsem byla totálně mimo, myšlenky se mi toulaly, nebyla jsem schopná udržet dlouhodobě niť. Mluvila jsem z cesty, šéf mě několikrát upozornil na chybu. Kolegyně se dívala podezřívavě. Doma jsme čas dělili mezi práci na stavbě a milování. Kupodivu jsme najednou hravě zvládali obojí.
O víkendu jsme vyrazili k mým rodičům za Ondrou a Vítkem společně. Najednou jsme měli zvýšenou potřebu být spolu, nechtěli jsme se zbytečně od sebe odtrhávat a mysleli jsme si, že by mohlo být fajn prožít víkend jako rodina. Máma se sice dívala trochu překvapeně, když uviděla ve dveřích i Milana, moc jí do oka nikdy nepadl, navíc si dobře všimla, že minulý týden nebylo všechno podle normy, ale neptala se, ani nekomentovala, jak je jejím dobrým zvykem. Jsem jí neskonale za její ticho po pěšině vděčná. Kluci jsou nadšení, tátu zbožňují. Padli mu kolem krku s radostným zalykavým pokřikem:
„Tatínku, tatínečku!“
Čekala jsem, jestli ho samou láskou neudusí. Mohli bychom bez přípravy z placu účinkovat v nablýskané reklamě na jednu velice šťastnou a spokojenou rodinu.
V sobotu jsme pomohli, s čím bylo třeba, kluci se nám pořád nadšeně motali pod nohama. V neděli jsme vyrazili na rodinný výlet. Museli jsme využít příznivé konstelace hvězd a užít si vstřícně rodinně naladěného tatínka. Střihli jsme si vodní hrátky na koupališti s návštěvou zoologické a večer jsme toho měli všichni tak akorát.
Prosba
Objímej mě pevně
drž mi nohy na zemi
svaž nebo ustřihni křídla
Připoutej mě k sobě
sladká slůvka šeptej mi
nedopusť abych vzlétla
Objímej mě pevně
drž mi nohy na zemi
svaž nebo ustřihni křídla
Připoutej mě k sobě
smotej tělo provázkem
pouštěj zvolna po větru
Objímej mě pevně