Kapitola III. - 3. část
3. Na večer jsem byla připravená rychle, nic jsem si nemusela cvičit, jasno jsem měla od začátku. Večeře ano, potom konec, žádné pokračování. Klidná mysl nade vše! Ani jsem se nijak zvlášť nechystala, za pět minut jsem byla vypravená. Hodila jsem na sebe svoji oblíbenou sukni a halenku, lehce jsem přišmrncla oči a pusu, dvě kapičky parfému za uši a mohla jsem vyrazit za dobrodružstvím. Mám-li být upřímná, nejvíc jsem se těšila na dobré jídlo. Studentský život je možná občas veselý, ale rozhodně je často hladový. Maminčina kuchyně daleko, do obchodu není čas zajít a někdy jsou problém i peníze, co si budeme povídat.
Nemohla jsem si dovolit žádné komplikace a jakýkoli chlap komplikace byl, a dokonce docela pořádná. Měla jsem před sebou třeťák, čekala mě diplomka a státnice. Chtěla jsem pokračovat na magisterském a lákaly mě mezinárodní vztahy. K angličtině a němčině jsem plánovala přibrat ještě francouzštinu a silně jsem koketovala i s myšlenkou na španělštinu nebo italštinu, protože na jazyky jsem fakt hodně dobrá a dost mě baví. Měla jsem namířeno na stáž někam do zahraničí, probírat se nabídkou studijních pobytů mi dělalo dobře. Snila jsem o studiu ve Státech nebo v Anglii a věděla jsem, že musím být nejlepší, když se tam chci dostat. Potřebovala jsem být tak dobrá, abych dosáhla na stipendium. Možnosti se nabízely, jenom je správně čapnout a nepustit. Čekala mě spousta práce a volný prostor pro chlapa jsem nikde neviděla. A navíc tady byl Hans. Nebo teda spíš nebyl.
Hans, moje největší láska. Hans, největší prevít, kterého jsem kdy potkala.
Loni mezi prvákem a druhákem jsem měla hodně volna. Nějakým zázrakem se mi podařilo zdolat všechny zkoušky a zápočty do konce května a další semestr jsem začínala až v říjnu.
Dostala jsem darem spoustu nečekaného času. Neuvěřitelné čtyři měsíce, kdy jsem mohla v podstatě cokoli. Užívat si domácího pohodlí a nechat se opečovávat od rodičů, najít si někde nějakou brigádu, vyrazit s batohem do světa.…Nejsem zrovna typ, který by seděl v koutě a tiše čekal, až ho někdo objeví. Takže jsem se chopila příležitosti a vyrazila do Německa zdokonalovat němčinu. Vybrala jsem si Mnichov. Jedna moje známá tam kdysi několik měsíců žila a vždycky měla pro tohle místo slova chvály. Město mnoha parků, jezírek a vodních ploch, koupališť a dětských hřišť. Když už budu trávit léto ve městě a v práci, proč si ho nezpříjemnit? Nějakou kulturu a zábavu se mi taky určitě poštěstí splašit. A protože potvory mívají štěstí, podařilo se mi najít poměrně rychle přes agenturu rodinu, která potřebovala hlídání přes prázdniny.
Vyřídila jsem veškeré formality a v půli června jsem mohla vyrazit. Děti byly dvě, kluk a holčička, čtyři a šest let, Thomas a Ulrika. Byli ve věku, kdy už se dá podnikat spousta aktivit a celkem s nimi byla domluva, rodiče je drželi ve výchově poměrně zkrátka. Měla jsem štěstí, mé strachy, abych nenatrefila na nějaké ufňukané rozmazlence, se nenaplnily. Byli vycepovaní a zvyklí poslouchat, vlastně neměli ani proč zlobit, pořád jsme něco podnikali. Byla jsem s nimi celý den během týdne, chodili jsme hodně do parku, na dětská hřiště, na výlety i k vodě. Když nám počasí dovolilo, byli jsme venku. Ráno jsme vyrazili s vydatnou svačinou, vraceli jsme se k večeru. Thomas i Ulrika se rychle skamarádili, hráli si s ostatními dětmi. Já si pokecala s hlídajícími chůvami, babičkami, tetami. Dokonce jsem si občas zvládla něco přečíst. Opálená jsem byla jak od moře a navzdory celodennímu zápřahu jsem si léto skutečně užívala. Brigáda snů. Představa, že někde češu meruňky nebo uříceně lítám po restauraci, radši nemyslet.
Víkendy jsem měla většinou volné přes den, večer a v noci jsem hlídala nepravidelně, podle potřeby, když si i zaměstnaní rodiče vyráželi užít letního počasí a atmosféry na nějakou párty u přátel nebo někam za kulturou. Oba přes léto pracovali a dovolenou plánovali až na polovinu září, kdy já jsem se už měla vracet domů. Ideální stav, všechno do sebe krásně zapadalo. Co si přát víc?
Hans představoval nečekaný bonus. V tomhle směru jsem byla opravdu prosta jakéhokoli očekávání a toužení. Vlastně jsem se dlouho nemohla rozhodnout, jestli ho mám opravdu považovat za bonus, nebo spíš za komplikaci, byť komplikaci velice příjemnou.
Potkala jsem se s ním ve svém volném večeru na diskotéce. Jiskry mezi námi začaly lítat od prvního pohledu. Dalo by se říct, typický Němec, nordický typ, vysoký, štíhlý, sportovec, přírodní blonďák, ostře řezané rysy, Vysílal nepřehlédnutelné signály zdraví a sebejistoty, ale měl v sobě úsměv, takže naštěstí nepůsobil koženě a studeně. Lítala jsem v tom jak rogalo od úplného začátku, veškeré ochranné a varovné alarmy vypnuty, radary za normálních okolností poměrně úspěšně vyhledávající maléry překryté hustou mlhou. Plnou parou vstříc katastrofě. Ztřeštěně a naprosto bez zábran.
Scházeli jsme se pravidelně v úterý a ve čtvrtek večer, protože jinak měl Hans nějaké pracovní povinnosti. Mně to vyhovovalo, stejně bych asi častěji nemohla, v rodině jsem byla spokojená a neměla jsem potřebu nějakým způsobem svůj pobyt ohrožovat. Pozdní noční příchody mi byly kupodivu tolerovány, možná díky tomu, že svoje povinnosti jsem si plnila. Nikdy nevyzvídali podrobnosti, jenom paní se vždycky chápavě pousmála a zeptala se, jestli jsem se bavila dobře.
Hned ze začátku známosti jsme jednou, možná dvakrát, s Hansem spolu byli v kině a někde posedět, ale velmi rychle jsme najeli na pravidelná setkání na ležato, která byla výhodná pro oba. Lítání po venku jsem si za celé dny užila víc než dost, líbilo se mi, nechat se hýčkat v pohodlí soukromí. Hans měl pronajatý malý, ale naprosto dostačující, vlastní byt v bezpečné čtvrti, vzdálený asi dvacet minut rychlé chůze od mého dočasného bydliště, takže našemu oblíbenému způsobu trávení volného času vůbec nic nebránilo.
Byla jsem z něj úplně hotová. Podíval se na mě a mozek mi přestal fungovat. Připadal mi naprosto úžasný, byl o deset let starší, působil jako mi velmi zkušený a světa znalý muž. Navíc byl skvělý milenec. Něžný i vášnivý, s úžasnou výdrží, trpělivý a hravý. Nebyla s ním nuda, neustále vymýšlel něco nového, objevovala jsem v milování věci, o nichž jsem ani netušila, že existují. Stiskl mě v náručí, pohladil a moje zábrany tály a roztekly se jak zmrzlina na slunci. Naučil mě všechno, co jsem potřebovala znát o sexu, jako bonus přidal i pár maličkostí, které bych snad ani znát nemusela. Ale nebyla jsem schopná mu odolat a díky tomu jsem byla svolná téměř ke všemu, ale naštěstí si neliboval v násilí, ani v podivnostech, takže touhle oblastí sexu jsem mohla zůstat nadále panensky nepolíbená. I to, co nehodlám blíže určovat, bylo celkem fajn. Většinou. Nádherně líbal. Kdybych uměla příst, napředla bych při jeho hlazení a mazlení vlnu na svetry pro celý Mnichov i s předměstím. Uměl mě naladit a připravit. A jeho milostné předehry?…Uf! Ještě po letech se mi při vzpomínkách začnou chvět kolena a vlhnout kalhotky! Občas jsem ho podezřívala, že si rozehřívací fázi milování užívá ještě víc než já. S ženskýma to evidentně uměl. Byl naprostý umělec, když šlo o přesvědčování, že jsem jedna jediná, naprosto dokonalá a úžasná. No, neberte!
Disponoval i širokým rozhledem a zajímavě vyprávěl o umění a historii. Když jsme se náhodou někdy k něčemu podobnému vůbec dostali, rozhodně jsem se nenudila. Byt měl pohodlně a velice zajímavě zařízený, pro holku z vesnice, která vyrostla na socialistickém univerzálnu rodičů, představoval zajímavou exkurzi do světa vkusu a luxusu. Hans pracoval ve vedení banky, příjem měl více než dostačující, což vybavení bytu odráželo poměrně přesvědčivě. Špičková elektronika, kožená sedačka, relaxační křeslo, pár skříněk, zajímavé lampy a hodně prostoru. Možná působil trochu stroze, ale já bych si ho už zútulnila! Stačila by sem tam nějaká vázička, polštářek. Momentálně bylo znát, že domácím pánem je chlap. Moderna a pohodlí s atmosférou dávné minulosti. Byt se totiž nacházel v sice poměrně hodně starém, ale před několika lety nově zrekonstruovaném domě. Velké pokoje, z původního pokojíku pro služku měl Hans nádherně prostornou šatnu. Občas jsem se tam vkradla. Všude panoval pořádek a řád, užívala jsem si představu, jak bych mu tu sterilitu dokázala narušit a oživit svými věcmi, svou přítomností. Kuchyň, ano i ke kuchyni jsem se přiblížila!, měl vybavenou spoustou spotřebičů, u většiny z nich mi naprosto unikal smysl použití, a podezřívala jsem Hanse, že ani jemu není zcela jasné, k čemu ty přístroje slouží. Většina zařízení v jeho kuchyni vypadala totiž velice zánovně a téměř nepoužívaně. Já jsem teda rozhodně neplanula touhou zrovna tenhle stav nějak změnit a důvěrněji se blíže s nimi seznamovat.
Hltala jsem každé Hansovo slovo, nemohla jsem se dočkat, až budu s ním. Byla jsem pyšná, že si vybral zrovna mě. No, dokonalejší mladou ochotnou husičku těžko pohledat! Kejhala jsem blahem a nadšeně jsem vrtěla biskupem, když mě požitkářsky škubal! Našel přesně, co potřeboval, ani se při tom hledání moc nenadřel. Mohu děkovat pouze prozřetelnosti a andělovi strážnému, ten se musel chudák hodně zapotit, že jsem neotěhotněla. Zpětně jenom můžu doufat, že mu z prožitého stresu nezačalo pelichat peří na křídlech, pochopitelně myslím tomu andělovi, s jistotou jenom můžu říct, že určitě kolem mě nic bílého nepoletovalo, toho bych si snad všimla. Pravda byla, že problém s případnými nechtěnými milostnými následky si Hans hlídal mnohem lépe a rozhodně uvědoměleji než moje poblázněná maličkost. A já, husa pitomá, považovala antikoncepční ochranné manévry svého miláčka milovaného za projev lásky a ochranitelské pozornosti ke mně. Tetelila jsem se blahem při pomyšlení, jak je pozorný a jak mu na mně záleží.
Zkrátím to. Asi po měsíci a půl nekontrolovaného milostného třeštění jsem náhodou zjistila, jaké má Hans večerní aktivity, s prací moc společného skutečně neměly. Zařídil se rozhodně velice velmi dobře, logistik by zhynul závistí. Vytipoval si pitomý, nezkušený au-parky a pěkně si je rozložil, aby mu pokryly večery během celého týdne. No, nejsem si jistá, možná si nechal jeden večer volný na relaxaci, ale to jsem už pochopitelně nezjišťovala. Riziko odhalení minimální, protože se holky mezi sebou neznaly, a volné večery měly prací přesně dané. Vytvořil si takové malé soukromé bohaté portfolio pestrých sexuálních služeb. Šikovný hoch! Kdo umí. Umí. Když některá ze slečen odjela domů, nebyl žádný problém doplnit stavy, z čeho vybírat bylo pořád. Proč by měl někde za sex zbytečně utrácet a riskovat nějaký problém, když mu ty nezkušený jelita vlezly do postele zadarmo a s nadšením! Vůbec přitom ani na chvíli nezapochybovaly, jaké úžasné štěstí je potkalo!
Odhalila jsem jeho propracovaný systém úplně neuvěřitelnou, blbou náhodou, se přihodí možná snad jen v přiblblém romantickém americkém filmu. Když jsem se na koupališti při venčení capartů dala do řeči s jednou holkou ze Slovenska, která taky hlídala německý potěr před utopením. Šťastné, že si můžeme pokecat v téměř mateřštině, jsme si padly do noty. Probraly jsme kde co, až jsme se dostaly na milostné vztahy. Při láskyplném opěvování úžasného milovaného jsme se s překvapením postupně dobraly k zjištění, že mluvíme o stejné osobě. Neuvěřitelné! Totálně na palici! Na jednom z mnoha koupališť, jsme se v milionovém městě, kde se motá lidí jak mravenců v mraveništi, potkaly a daly do řeči zrovna my dvě. Tokající husičky. No, není to k posrání?! Myslím, že ten nahoře má docela smysl pro humor a nepochybuji, že se musel královsky bavit.
Cítila jsem se špinavá, ucouraná. Bylo mi pěkně mizerně. Blbá nafukovací panna na opakované použití! Vztek jsem měla takový, že ze začátku přerazil i tu hroznou bolest. Zmetek jeden! Tolik jsem ho milovala. Vůbec jsem o něm nepochybovala. Po nocích jsem přemýšlela, jak to udělat, abychom se mohli vídat i později, až se budu muset vrátit domů. Nelze mu upřít dokonalý herecký výkon. Publikum nadšeně šílí a kandidatura na Oskara potvrzena! Vůbec mě nenapadlo, že něco může nesedět. Přísahala bych, že je zamilovaný úplně stejně na dřeň jako já. Přece není vůbec možné předstírat bez chyby tak dlouho a opravdově. Nebo je? Já osobně bych tohle určitě nedala, jsem totiž naprosto mizerná herečka.
Rozhodla jsem se, že budu hrdá a tvrdá. Už jsem milého Hanse nikdy neviděla, na domluvený večer jsem nešla, telefon jsem nezvedala. Nepotřebovala jsem další ponížení, i takhle dostala moje víra v lásku dost zabrat. Pobrečela jsem si, spotřeba papírových kapesníků byla enormní. Vymazala jsem ho ze života. A s ním prozatím všechny chlapy! Ať mi dají pokoj, nikoho nepotřebuji. Nikoho nechci. Jsou to všechno zmetci falešní a beztak si chtějí jenom užít zadarmo. A milostné řečičky se jim moc dobře hodí do krámu. Samotné je mi nejlíp.
Mnichovskou milostnou katastrofu jsem postupně zadupala a zakopala někam hluboko za práh bolesti, pevně rozhodnutá, že znovu už mě nikdy nedostanou (myšleno pochopitelně chlapi).
Vzpomínky jsem si zakázala. I ty příjemné a pěkné. Pro jistotu. Přestavovaly potenciální nosiče milostné infekce. Antibiotika na ně!
Zklamání
Sny a představy se kroutí
domeček z karet vítr rozfoukne
cinkání rolniček kašpárkových
přehluší sobecký smích
zasype studánku hromada listí
co v zmateném reji vesele víří
a zdáli útržky muziky z pouti
Jak fénix se z popela vznést
sílu svou v ohni najít