Kapitola III. - 4. část
4. S Milanem jsem tedy na večeři šla, nevyčerpávala jsem se zbytečným hledáním důvodu proč nejít. Jím ráda a stejně jsem neměla nic zajímavějšího na práci. Sedět sama v prázdném bytě můžu i zítra. Pořád je naděje na prožití zajímavého večera. A když se to bude vyvíjet do kytek, prostě se sbalím a odkráčím domů. O chlapech si myslím svoje, ale vstup do kláštera a kariéru jeptišky rozhodně neplánuji. To bych nedala. Vím, že mám velice bouřlivé a divoké hormony, které se mi občas utrhnou ze řetězu. Nechám je proběhnout a vyvětrat a šup zpátky pod zámek do stáje. Jejich čas ještě přijde. Aspoň doufám!
Příchod jsem si načasovala o minutku, dvě po smluveném čase. Rozhodně jsem nechtěla budit zdání roztoužené nedočkavosti. Milan už čekal, postával před restaurací vymydlený a navoněný, dokonalý terč pro případného ostřelovače. Dala jsem si na příchodu záležet. Zařadila jsem oblíbený a fungující kočičí krok doplněný vlněním boků a úsměvem, totální smršť šarmu, nic jsem nepodcenila. Potvora ve mně si užívala, šlo přece o moji premiéru, kdy jindy mám možnost si vyzkoušet těžce získanou a v potu tváře vypracovanou balící techniku. Všimla jsem si s uspokojením, že moje vystoupení celkem zabralo.
Přivítal mě s úsměvem a předal rudou růži na dlouhé stopce. „Hm, nezačíná špatně,“ řekla jsem si a zvědavě čekala, co bude dál.
Vzal mě sebejistě za ruku a vedl si mě hrdě do restaurace, stáli jsme v podstatě téměř před vchodem. Zrovna levná teda moc nebyla, mohla jsem jenom tiše doufat, že je opravdu gentleman ze staré školy a počítá s tím, že platit bude on, že kafe nebyla náhoda. No, přinejhorším budu příští týden obědvat a večeřet suché rohlíky. Zvládla jsem už horší věci.
Nemohla jsem si z jídelního lístku jako vybrat, nechtěla jsem se ho dotknout nějakým levným výběrem, na dražší mi chyběla kuráž.
Rozhodla jsem se jakoby nejistě: „Pokud by ti to nevadilo, nechám výběr na tobě,“ zacvrlikala jsem s odzbrojujícím úsměvem.
Pohladit mužské ego, já tedy rozhodně umím. Bylo vidět, že jsem ho potěšila. Zcela jistě jsem na svém rozhodnutí vydělala, protože v cenové relaci jeho výběru by se můj rozhodně nepohyboval. Pochopitelně, měl potřebu se přede mnou blýsknout. Proč mu nevyjít vstříc?! Proč bych mu měla zrovna já kazit radost?! Na mužskou ješitnost bych v případě nouze klidně vsadila poslední pěťák a rozhodně bych netratila. Vybral nějakou specialitu se složitě znějícím názvem, který jsem hned zapomněla. Bylo mi celkem jedno, co budu jíst, za běžných okolností bych měla na bytě chleba s něčím. Navíc, měla jsem hlad, že bych snad snědla i vlka na česneku. Vůbec jsem se nebránila, když Milan navrhl, že objedná láhev červeného, aby nám čekání na jídlo lépe uběhlo. Vybral dobře, vínu rozumím, jsem přece z vinařského kraje. Pomalinku jsem upíjela a vychutnávala jsem si Milanovy obdivné pohledy. Na jídlo jsme sice chvilku čekali, ale musela jsem uznat, že co nám naservírovali, bylo opravdu vynikající. Na množství toho mohlo být pravda o trochu víc, ale chutnalo to skvěle. V restauraci měli dokonce taneční parket. Orchestr zastupovali hráč na klávesy a zpěvačka, jejich interpretace některých už značně letitých hitů občas zatahala za uši, ale proč hledat mouchy? V páru jsem tancovala naposledy snad někdy v minulém životě, Milan byl ochotný tančit a celkem uměl, takže jsem si užívala a jenom jsem doufala, že čas aspoň trochu zpomalí.
Nezpomalil. Nespolupracoval a vůbec neměl změny v úmyslu, hnal se večerem a nocí bez ohledu na moje přání a chtění. Zavírací hodina nás nemilosrdně vykulila do noci.
Placení mě milosrdně minulo. Výši útraty jsem před sebou takticky utajila. Nemusím vědět všechno! Nerada bych přišla k pocitu, že musím být nějakým způsobem vděčná nebo snad dokonce něco vracet. Večer se parádně vydařil. Kdo nic neočekává, bývá často mile překvapen. Jídlo vynikající, víno taky, povídat bylo o čem, těžko hledat chybu. Večer uběhl nějak mnohem rychleji, než jsem čekala.
Nic dalšího než večeři jsme neměli v plánu a rozhodně jsem nehodlala nějak improvizovat. Milan se jevil celkem dobře, ale stanovené hranice dodržím. Pro jistotu. Přesto jsem neprotestovala, když se nabídl, že mě doprovodí domů. Šli jsme pěšky nádhernou nocí, začátek podzimu už byl cítit ve vzduchu, ale vítr nefoukal, kupodivu bylo i příjemně teplo. Občas nám pod nohama zašustil nějaký nedočkavý spadlý list, jinak byl všude klid a ticho. Všichni byli v posteli a slastně spali. Před vchodovými dveřmi jsem Milana rychle lehce líbla na tvář, poděkovala za pěkný večer a zmizela jsem za dveřmi dřív, než se vzmohl na nějakou reakci. Jestli čekal něco víc, jeho problém, nic jsem mu neslibovala, ani nenabízela. S případným nenaplněným očekáváním, ať se vypořádá, jak umí nejlépe.
Pokud jsem si myslela, že jsem Milana dostatečně odradila. Spletla jsem se. Svým pro něj možná nejspíš nečekaným odstupem jsem v něm probudila pud lovce. Pravdou je, že jsem se nechala lovit ráda, nečekaný zájem jsem si celkem i užívala. Obranné mechanismy začaly postupně ztrácet na síle a já se jednoduše zamilovala. Využívala jsem skutečnosti, že se škola teprve rozbíhala. Ještě jsem měla hodně volného času. Chodili jsme na vycházky, do kina, plavat, tancovat. Trávili jsme hodně času spolu a pořád v pohybu. Líbáním před domem a po parcích jsme strávili poměrně hodně chvil, ale milenci jsme ještě nebyli. Ne že bych tím směrem nikdy nezauvažovala, občas se pochopitelně nějaká zpočátku nesmělá myšlenka, která postupně nabírala na síle, zjevila, ale celkem mi náš vztah vyhovoval v mezích, ve kterých byl momentálně nastavený. Nesložila jsem slib čistoty, jak by se mohlo jevit, ani nebyl problém v tom, že by mě snad Milan nevzrušoval a nerozpaloval. Prostě mi tenhle způsob vyhovoval, protože mi nijak nekomplikoval život. Brala jsem si, co jsem chtěla a hlavně stejně tak i dávala. Tentokrát jsem to byla já, kdo určoval hranice, a musím přiznat, že se mi tento způsob chození zamlouval velice velmi. Ale bylo mi jasné, že dlouhodobě nemám šanci. Netroufala jsem si odhadnout, jak dlouho ještě vydržíme v platonických mezích beze změny. Milan byl mladý chlap, pokud nevlastní nějaký tajný sexuální problém, bylo by divné, kdyby nezačal trochu tlačit na pilu. Vlastně mě až zaráželo, že nechtěl v tom mém lesíčku kácet už dávno.
Přesně, jak jsem předpokládala. Nečekala jsem zase až moc dlouho a přišlo, co nutně přijít muselo. Milan se tvářil slavnostně natěšeně, jak dítě před vánočním stromečkem, když se mě zeptal:
„Máš o víkendu čas? Chtěl bych tě pozvat na výlet.“
„Mám a kam pojedeme?“
„To je překvapení. Nebal si nic speciálního, hlavně nezapomeň plavky. V pátek tě v pět vyzvednu před domem.“
Víc jsem z něho nedostala, dokonalý pan tajemství. Nekazila jsem mu radost. Stejně jsem měla poměrně přesnou představu, jaké hlavní cíle našim společným výletem sleduje. Realisticky jsem předpokládala, že o návštěvu kulturních památek zřejmě nepůjde. Čas nevinnosti jsem měla dávno za sebou a od mých patnáctých narozenin už taky dost vody v potoce uplynulo. Rozhodla jsem se, že se musím připravit, aby mě nic nezaskočilo, a veškerá překvapení byla jenom příjemná.
Podle dohody mě v pátek vyzvedl před domem. Vypulírovaný, usměvavý, okázale tajemný, galantní jak prvorepublikový kavalír. Sváteční naladění mu vydrželo celou cestu. Neměla jsem důvod mu jeho hru kazit.
Ukázalo se, že Milan objednal víkendový romantický pobyt pro zamilované v lázních. (Že by ho měli právě v akci?) Zaparkovali jsme před opravenou luxusně vypadající vilkou. V recepci jsme si vyzvedli od usměvavé recepční klíč od pokoje. Podlehla jsem atmosféře a plná očekávání jsem následovala Milana po schodech a chodbou. Naše kroky tlumil hustý koberec. Vzhled pokoje mi vyrazil dech. Takovou nádheru jsem nečekala. Všechno nové, krásně barevně sladěné, v koupelně obrovská vana. U vany elegantní stoleček s lahví sektu chladícího se v kbelíku s ledem. Pod ubrouskem miska lákavě červených a voňavých jahod. Hodili jsme tašky na podlahu v předsíni a začali se líbat. Ale za chvíli jsme museli na večeři. Restaurace byla velmi příjemně intimně osvětlená, na stolech svíčky ve svícnech, svítivě bílé ubrusy zářily na stolech, prostírání a doplňky byly laděny do fialové a červené barvy. Servírky nás přivítaly úsměvem, posadili jsme se a následoval přípitek. Potom se personál rozletěl po místnosti a na stole nám hladce přistály bílé čtvercové talíře, doplněné mističkami, které nabízely výběr z ovocných a zeleninových salátů, jídlo chutnalo naprosto úžasně. Zdálo se, že místní kuchař byl člověk na svém místě. Užívala jsem si atmosféru, Milanovy úsměvy a letmé dotyky, i vůni a chuť jídla. Od stolu jsem vstávala zmalátnělá blahem.
Vrátili jsme se na pokoj. Milan mě začal líbat, ale potom mě jemně popostrčil do koupelny, kde mi dopřál chvíli samoty. Uvítala jsem ji. Pustila jsem vodu do vany, přidala připravené voňavosti do koupele a začala jsem se pomalu svlékat. Ještě letmý pohled do zrcadla, vypadala jsem fakt dobře, a zaplula jsem mezi kopečky pěny. Milan se přidal hned, jak jsem se slastně uvelebila. Pomyslela jsem si, že mohl ještě chvilku počkat, ale na druhou stranu jsem pro jeho nedočkavost vydolovala pochopení. Leželi jsme vedle sebe v teplé vodě, dotýkali jsme se těly. Popíjeli jsme sekt. Krmili se vzájemně jahodami. Líbali se a hladili. Slova jsme nepotřebovali. Jenom by nám překážela.
Voňaví, uvolnění, rozmazlení a vyhlazení jsme přešli na pokoj a mohli jsme se dokončit, co jsme ve vaně pečlivě rozpracovali. Rozuměli jsme si od samého začátku. I když zrovna první kolo se nám moc nevydařilo. Ale noc teprve začínala a měli jsme spoustu volného času na soustředěný trénink, který jsme beze zbytku plně využili. Vyzkoušeli jsme postel, zopakovali jsme si pobyt ve vaně, došlo i na divokou jízdu v křesle. S opakováním rostla chuť, nemohli jsme se zasytit. Stud jsem zapomněla doma a na Hanse jsem nějak v tom kalupu nestačila ani vzpomenout. Konečně jsem měla po dlouhé době pocit, že jsem zase živá. Hormony a emoce se svobodně řítily tryskem bez ohledu na terén, mohla jsem jenom doufat, že si nesrazí vaz v nějaké krkolomné zatáčce nebo neuvíznou v hlubokém výmolu.
Podle očekávání se nám milování zalíbilo. Z pokoje jsme se vzdalovali jenom na masáže, koupele a výborné jídlo. Vycházky po lázních jsme si vůbec neužili. Po pravdě řečeno, vlastně vůbec nevím, jak městečko mimo budovu vypadalo, protože jsme se ven vůbec nedostali. Milan mě zahrnoval obdivnými pohledy a vůbec se nenamáhal potlačovat chuť se mě neustále dotýkat. Cítila jsem se jak obletovaná princezna, nebo spíš sultánova oblíbená sexuální favoritka. Celý víkend mi ve vzpomínkách splývá v rozmazanou šmouhu. Užila jsem si vrchovatě lázeňský luxus, péči i obdiv a hlavně milování, milování, milování …občas mi hlavou bleskla myšlenka, že je s podivem, že jsem vůbec schopná chodit. Ale mladý organismus vydrží neuvěřitelné věci.
Milanovi jeho plán vyšel dokonale. V neděli mě před domem vyložil sice rozbolavělou, ale dokonale uspokojenou a bláznivě zamilovanou. Sám přitom taky nepřišel zkrátka, troufám si odhadnout, že s takovou mírou mé povolnosti nemohl počítat ani v nejbujnějších snech.
Pravda, na azurově modrém nebi se mi nabubřele pohupoval jeden černý výhružný mrak. Nebrala jsem žádnou antikoncepci, nějak jsem ji v poslední době nepotřebovala a k doktorovi jsem už před odjezdem nestihla zajít, v tomhle mě Milan trošku zaskočil. Pečlivě jsem počítala a vycházelo mi, že by se nemělo nic stát, protože plodné období jsem měla mít už úspěšně za sebou. Mrak jsem rázně odsunula daleko z dohledu až za horizont. Přece si nenechám tu pohádku zbaběle zkazit, blbá náhoda, ať si vezme dovolenou.
Kámen o kamínek
Zaškrtal kámen o kamínek
křemenný písek vzplál
žhavé sklo máš na píšťale
foukej abys tvar mu dal
mé tělo je poezie
vítr tu píseň hrál
zaškrtej znovu o kamínek
plachty nesou nás v dál