Kapitola IX. - 2. část
2. Pustila jsem se do pozvolného rozpouštění tuku. Samotnou mě překvapilo, jak mě cvičení chytilo. Vzdávám tímto hold moudrosti své mámy, která do mě pořád hučela, ať si najdu nějaký ventil, že nemůžu pořád žít jenom mezi prací a rodinou.
Začátky byly hodně těžké. Potila jsem se, funěla a domů jsem jezdila úplně odrovnaná. Ale byla jsem pevně odhodlaná vydržet. Už jsem se na sebe nemohla v zrcadle ani podívat. Dvě brady a prsa narvaná v zařízlé podprsence, novou si koupím ráda, ale o velikost menšího stanu opravdu nestojím. Na břiše jsem měla moc pěkné faldíky, mohla bych dělat sestřičku panáčkovi Michelinovi, kdyby náhodou měl výrobce zájem, a pozadí mi taky nějak podivně expandovalo. Nejvyšší čas!
Chodila jsem týrat tělo druhý měsíc, když jsem si všimla, že ve stejnou dobu nápadně často chodí provětrávat svaly i nádherně rostlý mladý atlet. Konečně jsem se dostala při cvičení do stavu, že mi milosrdná mlha přestala halit okolí, občas se na chvíli rozplynula a je byla najednou schopná i něco málo vnímat. A že bylo co! Takové tělíčko se běžně nevidí. Vysoký, štíhlý, ale samý sval, vyrýsované břišáky, ramena, že dveřmi musel určitě procházet jedním napřed, aby se vešel. Ach, ach.
Několikrát jsem zachytila jeho pohled. Když se to stalo poprvé, otočila jsem se, abych viděla, na koho za mnou obdivně čučí. Vzhledem k tomu, že tam kromě bílé zdi a rotopedu nic nebylo, usoudila jsem překvapeně, že zřejmě na mě.
„Asi má chudák nějakou úchylku,“ řekla jsem si a pokračovala s takovou vervou, že ze stroje málem šroubky a matičky lítaly.
Vyšťavená a propocená jsem mířila do šatny a do sprchy. Nenápadně jsem při odchodu zkontrolovala prostor, hezounek nikde. O to víc jsem byla zaskočená, když na mě čekal před šatnou. Vymydlený, navoněný, polodlouhé černé vlasy se mu jemně vlnily někam pod uši. Světle modré tričko vykukovalo pod rozepnutou krátkou sportovní bundou, dlouhé nohy v džínách. Krásný Adonis. Splněný tajný erotický sen naživo. Uh!
„Ahoj.“ oslovil mě. Takže tady vážně čekal a podpíral stěnu kvůli mně? Tě pic hodiny!
„Ahoj,“ zmohla jsem se kupodivu na odpověď bez toho, abych omdlela. Usmívala jsem se, mělo to být svůdně, ale obávám se, že úsměv, který jsem ze všech usilovných sil vykouzlila, byl spíš mírně přiblblý.
„Adam, jméno mé, abych se představil,“ opět se na mě usmál a podal mi ruku.
„Kateřina,“ špitla jsem nesměle a divila se, co se to se mnou probůh děje. Ještě se začít červenat! Takhle rozhozená jsem byla naposledy, když jsem si domlouvala první rande někdy v prváku na gymplu. Asi už vycházím ze cviku. Zřejmě mi chybí pravidelný trénink.
„Mohl bych tě pozvat na skleničku?“
Oči mi automaticky zaletěly k hodinkám a vzápětí jsem se slyšela, jak říkám:
„Promiň, snad někdy příště, dneska už musím domů.“
Opravdu jsem to řekla? Odmítla jsem? Nemám halucinace?
„Příští úterý?“
„To by šlo,“ přikývla jsem a statečně vyrazila na hadrových nohách neuvěřitelně dlouhou chodbou k východu.
„Tak v úterý, platí?“ Ujistil se ještě jednou ten ideál a klidně sledoval, jak odcházím.
Kupodivu jsem nezakopla a dokonce jsem se trefila do dveří na první pokus.
Doma jsem se večer dlouho prohlížela nahá v zrcadle. Byla jsem spokojená. Zase jsem se mohla jako ženská cítit dobře, i když do anorektické modelky jsem měla ještě pořádně daleko. Ale co já vím, třeba Adam modelky nemusí. Třeba jsem přesně jeho typ.¨
Mám nového milence. Nehledala jsem, a přesto mi ho náhoda (?!), osud (?! ), přinesl do cesty. V úterý jsme se sešli a pokecali jsme v baru vedle fitka. Rozuměli jsme si překvapivě dobře, jsme si hodně podobní. Adam pracuje v bance, kam nastoupil po škole, má ekonomku. Práce ho dost baví, je stejný šílenec zapálený do práce jako já, pracuje v oblasti půjček, úvěrů a hypoték. Když mi vyprávěl nadšeně o své práci, potlačovala jsem chuť začít bolestně výt, jak raněný vlk, pardon vlčice. Ale ovládla jsem se, některé zkušenosti jsou nejen draze zaplacené, ale bohužel i nepřenosné.
Sešli jsme se po cvičení nezávazně na baru ještě dvakrát, než se Adam odhodlal nabídnout mi pozvání k návštěvě u něj doma. Měl pronajatý byteček 1+kk ve městečku, kousek od fíkta. Moderně minimalisticky zařízený. Tak moc minimalisticky, že jenom několik drobných doplňků ho mírně povyšovalo nad úroveň holobytu. Ale na údržbu opravdu výhodně velmi nenáročný.
Divila jsem se: „ Jak v takovém nezabydleném bytěmůžeš žít?“
„No, víš, já tady vlastně jenom přespávám. Moc tu nejsem. Každý den jsem do večera v práci, potom ještě chodím na tréninky, protože hraji závodně basketbal, o víkendu jsem někde na závodech nebo jezdím domů k rodičům.“
Spaluje mě zvědavost, jaký Adam vlastně bude, jak proběhne naše první milování. Rozhodně je krásný chlap, až nepřirozeně moc dokonalý, přitahuje mě, ale mám trochu obavu, aby obal nepředstavoval tu lepší část jeho chlapství, abych nakonec nebyla zklamaná. Jedna velmi přesná vzpomínka na kdysi dost nevydařené hrátky ve mně přece jenom zůstala nesmazatelněhluboko.
Sešli jsme se místo cvičení. Pro mě tohle řešení bylo jednodušší, nemusela jsem doma nic vysvětlovat. (A cvičení jsem se vlastně úplně nevzdala, i když nářadí teda dozná změnu přímo závratnou, to teda zase jo!)Můj eventuální pozdější příjezd by sice nemusel nepředstavovat zase až nějak moc závažný problém, protože jsem často musela v poslední době zůstat déle v práci. Ale proč si zbytečně komplikovat život?
Z nastalé situace jsme byli nervózní oba. Nic jsme nelámali na sílu. Chvíli jsme seděli na okraji postele a povídali si, potom nás přemohla vzájemná přitažlivost a začali jsem se líbat. Když se nám podařilo překonat prvotní zábrany, šlo všechno rychle a samozřejmě jako bychom se milovali už někdy dříve. Bože, kdy já měla vlastně naposledy chlapa? Kusy oblečení lítaly kolem nás, jak velké barevné sněhové vločky, a najednou jsme byli oba nazí.
„Jsi nádherná,“ vydechl Adam.
Přesně něco podobného jsem potřebovala slyšet. Prohnula jsem se pod jeho pohledem rozkošnicky v zádech a maličko roztáhla nohy. Víc jsem dělat nemusela. Přestal s obdivným okukováním a přistoupil k činům. Činil se až příliš rychle. Při svém temperamentu se nepovažuji za pomalou dýchavičnou lokálku, ale tomuhle vysokorychlostnímu expresu jsem rozhodně nestačila. Nikdy jsem neviděla šinkanzen, ale takhle nějak by asi mohl frčet. Já jsem se ještě pořádně ani nerozehřálak rozjezdu a Adam už oddychoval zvadle v cílové stanici.
Naštěstí se vzpamatoval, než jsem stačila nějak nepatřičně zareagovat:
„Promiň, nějak jsem se nezvládl. Tolikrát jsem si nás dva v téhle posteli představoval. Skoro jsem ani nedoufal, že k tomu někdy dojde! Děkuji.“
Já jsem snad zfetovaná, říkala jsem si, tohle přece nemůže být pravda. Nebo jo?
„Omluva se přijímá,“ zamumlala jsem už přes další líbání.
Nebudu zabíhat do podrobností. Do stavu opětovného použití se Adam dostal s mojí více než ochotnou pomocí obdivuhodně rychle. Na podruhé už zvládl všechno naprosto skvěle. Odpadli jsme po dlouhé vášnivé jízděskoro současně. Oddychovala jsem v blaženém rozechvění. Málem jsem už zapomněla, jak vlastně orgasmus vypadá. Pokud budou následovat ještě nějaká opakovací cvičení a pokud budou vypadat nějak podobně, jsem ochotná opakovat pilně a často.
Naše setkání mělo jedinou chybu, bylo limitováno časem a ten se, jak známo, oblbnout nedá.
Ležela jsem vláčně přitulená k Adamovi a nechtělo se mi vůbec nic, ani pomlet palcem u nohy. Ale musela jsem se zvednout a jít do sprchy. Prostě musela.
Adamův pohled jsem cítila na zádech a na zadku mi přímo vypaloval znamení. Cesta do koupelny mi snad trvala věky. Začala jsem se mydlit, když Adam otevřel dveře a vstoupil do sprchy za mnou, dlouze mě políbil, potom vzal houbu a začal mě jemnými krouživými pohyby mydlit, od krku a pokračoval pomalu přes prsa, kde se na malou chvíli zastavil, potom beze spěchu přes břicho níž. Musela jsem se o něj opřít, jak se mi podlamovala kolena rozechvěním a touhou. Otočil mě k sobě, nadzvedl a jemně mě na sebe zasunul. Obemkla jsem mu nohama boky a přitiskla se k němu. Pomalu se ve mně pohyboval. Nechali jsme se omývat proudem teplé vody a intenzivně vnímali svoji blízkost. Bylo to něžné a úžasné. Souznění v radosti.
Cestou domů jsem v autě předla spokojeností a cítila se jak kočka, co vylízala misku nejkvalitnější smetany. Dalšího termínu cvičení jsem se nemohla dočkat. Ale jasně, že nemyslím na týrání na všech těch nesmyslných strojích. Posilovací cvičení s Adamem bylo jednoznačně mnohem příjemnější a zajímavější.
Domů jsem dojela pochopitelně se zpožděním. Milan kolem mě brousil jak stopař, který zachytil pach lovné zvěře. Zahájil výslech:
„Kde jsi byla tak dlouho?“
„V posilovně, je úterý. Dneska jsem se hodně při cvičení zpotila, tak jsem si ještě zašla do sprchy. Vidíš, že mi ještě nestačily ani pořádně uschnout vlasy.“
„Hm, a kde máš ručník?“
„V prádelně. Zapomněla jsem si vlastní, půjčila jsem si erární. Ještě chceš něco vědět? Jsem snad u výslechu?“
Dneska jsem situaci ustála, ale jen o chlup. Příště si musím vzít vlastní ručník. I když vlastně nevím, proč mám snahu Milana ještě šetřit, proč mu rovnou neřeknu, že má parohy. Vydržela bych s ním potom? Asi by bylo všechno ještě mnohem horší. Pro něj je zřejmě ještě důležité, že když mě nemůže mít on, nemá aspoň nikdo jiný. Pro iluzi klidu zatloukat, zatloukat. A co, dveřmi Milan ještě pořád projít může! Možná počkám, až se mu pořádně rozrostou a rozvětví.
Mladý vnímavý chlap a výkonný sportovec, hm, tohle není až tak špatná kombinace.
Jsem teď nějaká rozpolcená a nejsem schopná se rozhodnout. Co je lepší? Mladý milenec plný sil, nebo starší zkušený milenec? Těžká volba. Asi aspoň nějaký.
Vyznání
Miluji tvoje dotýkání
rozvíjím se, rozkvétám,
tisíců nožiček zašimrání,
mraveniště v kůži mám.