Kapitola V. - 2. část
2. Asi bych všechno zvládala mnohem lépe, kdyby mi Milan pomáhal, kdyby mi sloužil jako ochranná hráz, za kterou se můžu schovat před jedovatými výpady. Snažil se, snahu mu upřít nemůžu, ale časem, když jsem se trochu v rodinné situaci zorientovala, jsem pochopila, že se vlastně své matky bojí mnohem víc než já. Nedokázal se jí postavit, nebyl schopný její útoky odrážet, jenom trpně snášet.
Postupně jsem došla neustále sílícímu podezření, že její chování má na svědomí nějaký druh psychopatie posílený alkoholismem, ale občas by mi jí bylo až téměř líto, protože jsem si říkala, že musí být velice nešťastná a osamělá. Cítila to? Uvědomovala si svoji opuštěnost? Nebo ji zloba prostoupila natolik, že nebyla už schopná vnímat vůbec nic? A alkohol v ní otupil poslední zbytky něčeho lepšího? Nevím. Neměla jsem prostor, abych se mohla zabývat hlubší analýzou její osobnosti, musela jsem nějak přežít do dalšího dne.
Velice rychle jsem si uvědomila, že jsme udělali obrovskou chybu, když jsme se nastěhovali zrovna sem. Rodinné vztahy byly skutečně velice zajímavé. Ze začátku jsem si možná mohla v zamilovanosti milosrdně nalhávat, že jsem se provdala pohádkově, ale brzy jsem měla jasno, že jsem si nevybrala zrovna nejlepší příběh, tady probíhal spíš dusivý psychohoror. Při své smůle jsem si vybrala pohádku O Popelce naruby. Hlavní slovo v rodině měla paní tchýně, tchán byl slaboch, který by jí stéblo křížem přes cestu nepoložil, což se v pohádkách pravda stává velice často. Dávno se už naučil, že odpor se nevyplácí, žil si ve svém lhostejném klídku a možná si zvykl natolik, že mu v něm bylo i dobře. Těžko říct, jestli se za hladkou fasádou nehybného obličeje a apatického klidu něco odehrávalo nebo tam už všechno dávno odumřelo.
Milan měl ještě sestru Jarku, svobodnou a mladší, rozmazlenou sobeckou potvoru, kterou oba rodiče hýčkali a obdivovali. Důvod přehnané péče a obdivu jsem neobjevila. Na Jaruně nebylo nic mimořádného, běžná tuctovka, ani hezká, ani chytrá, ani šikovná. Kde nic není… i když, možná … že by hlavním důvodem byla skutečnost, že představovala přesnou kopii své matky? Aby přivábila pozornost své úžasné milované dcery, byla tchýně ochotná si snad dát i nohu za krk. Každý den na ni čekala, až přijde z práce, kupovala jí dárečky, podstrojovala jí. Dokázaly spolu proplkat hodiny o ničem. Dvě nejlepší kamarádky. Šílený, ale oběma to přišlo normální. Pod vánočním stromkem jsem já měla mýdlo, Milan ponožky, Jaruna svoji hromadu rozbalovala půl hodiny.