Kapitola VI. - 4. část
4. Jaro se už skoro vyčerpalo, všechno rašení a bujení se začíná zklidňovat, teploty se pomalu překlápí do žhavého lenivého léta a my s Milanem se učíme žít jinak. Oba dva. Já bez peněz a on bez sexu se mnou. Oddělené ložnice se staly trvalou realitou naší domácnosti. Nemám jiné řešení, kdybych se s ním vyspala, tu chuť ale opravdu nemám, vnímal by moji momentální slabost jako návrat ke stavu před výbuchem, jako restart našeho společného života. Společný sex by pro něj představoval signál, že se vlastně nic moc nestalo. Chvilku jsem si zatrucovala, ale už jsem se, jak vidno, konečně uklidnila a můžeme pokračovat dál ve starých kolejích. Takové řešení rozhodně odmítám. Za pár dní bychom byli zase na začátku, tedy to v lepším případě, ale myslím, že by mohlo být mnohem hůř.
Chovám se k němu jako k dítěti a jsem si toho vědomá. Zlobil jsi, budeš potrestaný a nedostaneš hračku. Vypadá to hnusně, ale konečně jsem si naplno přiznala, že jsem si vzala velké dítě. Můj muž mě tímto přestal přitahovat, s dětmi já nespím. Přiznání mě hodně bolelo, vnímala jsem ho jako potvrzení špatné volby, kterou jsem kdysi udělala. Ale bylo nutné přiznat si pravdu, abych se mohla odrazit a jít dál. Nechci se motat v bludném kruhu ani přešlapovat dlouho na místě. Pokud mám jít dál sama, půjdu. A už dlouho vím, co jsem sice tušila, ale odmítala jsem si přiznat, Milan není pomoc, Milan je zátěž.
Jestli má Milan sex s nějakou jinou, mě už dávno přestalo zajímat, hroty se otupily. Mám-li být upřímná, uvítala bych, kdyby si našel přítelkyni. Hodně věcí by nám možná pomohla vyřešit. Ale zatím nevypadá, že by se realizoval někde jinde. Když se zamyslím nad jeho situací, nemá vlastně na milostné průzkumy ani kdy. Buď je v práci, nebo maká na baráku, a rozhodně nemá za co si s případnou přítelkyní užívat. Že by snad některá toužila po charitativní činnosti? Ráda takovou poznám, ale nemyslím, že by se našlo moc atraktivních a sebevědomých ženských, které by byly blahem bez sebe, kdyby za něj mohly platit společné večeře a ještě mu byly ochotné kdykoli posloužit. I když… co já vlastně vím? ¨
Celá jeho výplata míří bez okliky na můj účet, k dispozici má kapesné, jehož výši určuji já. Nedůstojné? Ponižující? Souhlasím, ale jiné řešení nevidím, ostatně s mojí výplatou se to má úplně stejně. Zbývá mi z ní na holé přežití. Peníze na naftu na víkendové cesty k rodičům a klukům jsou luxusní nadstandard, kterého se ovšem nehodlám vzdát za žádnou cenu.
Od návštěv Vítka a Ondry je Milan taky odstřihnutý, byť mě zrovna tohle rozhodnutí příliš netěší, ale těžko jsem měla jinou možnost.
Po památné hluboké rozmluvě u vína s mojí matkou, mě druhý den nejen bolela hlava, ještě jsem rodičům odsouhlasila, že Milan už k nim se mnou na návštěvu nepřijede.
Máma mi doslova řekla:
„Jak budeš pokračovat s Milanem dál, je tvoje věc, do manželství ti mluvit nebudu. Ale už ho tady nechci nikdy vidět. Nejsem si jistá, jestli bych ho po všech těch sviňárnách, co ti provedl, náhodou neshodila se schodů. Nerada bych šla sedět za ublížení na zdraví.“
Slíbila jsem jí, že už Milana neuvidí. Ani jsem se moc nezdráhala. Slíbila bych jí cokoli. Dobře vím, že bez její pomoci bych se mohla jít tak akorát klouzat na kopec nebo oběsit na nejbližší borovici. A navíc, ač nerada, musím přiznat, že se postupně vyplňují všechny černé prognózy, kterými mě kdysi varovala. Často vzpomínám. Občas zase vyplavou někdejší pochybnosti. Nemůžu říct, že bych měla stoprocentně jasno. Možná, že kdybych tenkrát šla na potrat nebo zůstala s Vojtou sama jako svobodná matka, bylo by mi dneska mnohem líp. Rozhodně bych se netopila v dluzích, které jsem nezavinila. Taky bych se nebudila v noci strachem, že přijdeme o dům kvůli exekucím a budeme muset hledat s kluky bydlení někde na ubytovně nebo v azylovém domě…zvláštní, teď si uvědomuji, že Milan se námi v těch katastrofických snech vlastně nějak nevyskytuje
Ale když se ke mně Vítek přitulí a Ondra mě pusinkuje, vymazávám všechna životní zmoudření z hlavy a vím, že všechno je, jak mělo být, že ať se semele cokoli šíleného, tyhle dva poklady jsou moje. Milují mě bez ohledu na skutečnost, že jsem naprosto příšerná matka. Milují mě bez podmínek. Dívám se, jak uvolněně spí a tiše oddychují a konečně se mi spustí dlouho zadržované slzy. Maska tvrdé nekompromisní ženské mi odpadla z tváře a já se ráda poddám náhle nalezené slabosti. Schoulím se v posteli, brečím a brečím, až mám noční košili celou mokrou a poslintanou. Potom konečně vyčerpaně usnu. Spím tvrdě až do rána. Beze snů.