Kapitola VI. - 5. část
5. Trpělivě splácím dluhy a platím pravidelné platby a účty ze stavby. Občas mám trochu strach se podívat do zrcadla, jestli mi nezačaly růst oslí uši. Ještě nemám všechny výpisy a můžu jenom tiše doufat, že na mě za nejbližším rohem ještě něco nevybafne, že Milan přiznal opravdu všechno.
Vzdala jsem se snu o pěkně zařízeném domě. Kluci nebudou mít nové pokojíčky, přestěhujeme sem postele, na kterých spí u rodičů, a někde v bazaru koupím levnou skříň na oblečení. Hraček mají naštěstí dost z bohatšího předchozího období, narovnáme je do krabic od banánů, které společně pomalujeme a polepíme, a budeme mít zařízeno. Jsou malí, bohudíky spoustu věcí nevnímají. Budou mít hodně prostoru ke hrám v domě a hlavně na zahradě. Pořád se mě ptají, k nejoblíbenějším příběhům na dobrou noc teď patří povídání o společném životě v novém domečku, o hrách na zahradě a o bílém pejskovi jménem Maruška.
Na kluky se moc těším. Bude tady veseleji a určitě mnohem rušněji. Těším se, i když mě čeká pěkná hoňka. Doprava kluků do a ze školky sice padne na Milana, protože já jezdím do práce opačným směrem. Všechno ostatní ale bude více či méně, spíš více než méně, na mně. Na baráku je ještě spousta práce a netuším, jak moc se Milan zapojí do výchovy. Ale aspoň budeme žít společný barevný život a skončí tohle neskutečné přežívání ze dne na den. Miluji léto s jeho vůněmi, barvami, západy slunce a dlouhými večery, teplými nocemi a uvolněnou náladou. Léto je pro mě symbolem radosti a pohody a přátelských setkání. Vlastně bylo. Letos ho nějak nevnímám. Jsem ubitá šedou denní realitou, dluhy a nedostatek financí ze mě vysávají elán a radost ze života. Nejsem schopná se uvolnit a bezstarostně radovat z přítomnosti, protože se pořád děsím, co mi přinese budoucnost. Jsem svázaná neviditelnými provazy strachů a obav lépe a pevněji, než kdyby byly skutečné.
Poprosila jsem, jak jsem slíbila mámě, o radu našeho právníka. Často s ním spolupracuji, když mám nějaký pracovně právní problém. Konzultacemi pro náš podnik si přivydělává k důchodu, ale je velmi schopný a mazaný jak opice. Asi jsem ho okouzlila ženským půvabem, protože je vždy velmi ochotný mi pomoci. Svoje manželské peripetie jsem s ním probrala v rámci firemní konzultace, takže jsem rady měla zdarma. V okamžiku, kdy nonšalantně odmítl jakoukoli platbu, jsem ho bezmezně milovala, protože jsem se předem rosila při představě, co mě bude jeho společnost stát. Proč já blbka nešla studovat právničinu? Mohla jsem být ve vatě.
Poradil mi, abych si založila živnosťák na maloobchod a velkoobchod a začala jako podnikat. Tohle řešení představuje v podstatě nejjednodušší a nejlepší způsob pro omezení nebo zrušení společného majetku manželů soudem bez toho, že bych se musela rozvést. Důsledek je stejný jako rozvod a navíc soud rozdělení majetku udělat musí. Díky tomuhle rozhodnutí, které mě mimochodem přijde na dva tisíce, jeden za živnosťák, druhý za návrh k soudu, budu snad moci klidněji spát, protože všechny případné budoucí finanční průšvihy mého milovaného manžela by mohly jít mimo mě.
Ale před těmi minulými mně nespasí zřejmě nic a nikdo.