Kapitola VIII. - 1. část
Plavu, ještě pořád plavu.
1.
Léto pomalu a nenávratně odplouvá do dálav, ovoce dozrává a do kraje se nenápadně plíží podzim. Fuj! Asi se ze mě stává romantička, to by mi ještě scházelo! S romantismem bych mohla tak akorát spásat trávu na zahradě, a že nám jí letos vyrostlo požehnaně! Kluci jsou přímo nadšení, při hře na indiány a zvířátka úžasně splývají s porostem, naštěstí nemám děti alergiky. Maruška si je celá blažená adoptovala a odmítá se od nich hnout, zahradou se nese její nadšený štěkot doprovázený dětským jódlováním a vřískotem. Jak je delší dobu ticho, vybíhám na pohotovostní kontrolu. Ticho je podezřelé.
Nástup do školky jsme jakž takž zvládli. Po důkladné psychologické přípravě kluci ráno odhodlaně nastoupili vybavení každý svým nejoblíbenějším plyšákem, já za nimi v závěsu, ztrémovaná a rozechvělá očekáváním děsů a běsů. Zřejmě jsem odvedla dobrou reklamní práci na úžasné dny ve školce, protože náš pobyt proběhl nad očekávání. Jsou naštěstí společně v jedné třídě, Vítek se mezi děti už těšil a Ondra je zvyklý řídit se podle staršího bráchy. Paní učitelka vypadala po dlouhém prázdninovém odpočinku odpočatě a snažila se nás přesvědčit, že se nás už nemohla dočkat. Ráda bych věřila, že jí úsměv a nadšení vydrží alespoň do Vánoc.
Ve školce jsem setrvala hodinu, potom jsem zamávala a zařízení po špičkách nejistě a tiše opustila. Bojová akce proběhla úspěšně a beze ztrát na životě. Vůbec mě kluci překvapili, jak dobře snášejí všechny ty změny, kterými jsme je doslova zavalili. Jenom doufám, že někde skrytě nedoutná časovaná bomba, že se nejedná o klid před bouří. Třeba budeme mít vážně štěstí a školková adaptace proběhne v klidu. Snad si aspoň jednou zasloužím alespoň trochu klidu, vždyť zase nechci až tak moc.
Manžel se zatím jeví v roli otce poměrně ucházejícně, chtěla bych věřit, že nepřepálí start a že mu otcovský zápal vydrží i nadále. Majetek máme rozdělený, kdyby čas přinesl nějaké převratné nesnesitelné novinky, jsme v podstatě připraveni na rozvod. Vím, zní to hnusně a v podstatě mám zadní vrátka ne pootevřená, ale rozvalená dokořán, ale snažím se, a že se občas rosím při pomyšlení, jak se bude náš život ubírat dál, s tím nejsem schopná dělat už vůbec nic. Stala se ze mě podnikatelka se specializací na maloobchod a velkoobchod. Naštěstí nikoho nezajímá, že svoje velké podnikání uskutečňuji hlavně v okamžiku, když v potravinách kupuji rohlíky, mléko a sýry. A doufám, že hodně dlouho se nikdo ani zajímat nebude.
Zajeli jsme do vyježděných kolejí a pohybujeme se v nich pouze mezi prací a domovem. Žijeme jak důchodci jen s tím rozdílem, že musíme každé ráno vstávat do práce, ale na nic jiného nezbývají nejen síly ale hlavně peníze.
Září se pomalu překulilo do října a …NIC SE NESTALO! Všechno v klidu plyne, Milan mi odevzdává výpalné a ve volném čase maká na baráku, přesně podle naší dohody, nějak se z toho nemůžu vzpamatovat, všechno zatím jde až příliš hladce, až podezřele dobře. Jsem ostražitá, nepolevuji, neoddávám se falešnému klidu, pořád čekám, odkud co ještě přiletí.
S Petrem, mým tlumičem napětí, jsme se nakonec rozešli. Zaměstnavatel mu nabídl povýšení, stal se vedoucím pobočky v Plzni. Dlouho se nerozmýšlel, jestli má přijmout. Pronajal byt, naložil věci a manželku, se kterou najednou rychle a bez problémů našel společnou řeč, a vyrazil za novým životem. Co kdyby se mu vidina ekonomicky zajímavé budoucnosti chtěla rozplynout v oparu!
Mám-li být upřímná, ulevilo se mi. Stejně jsme pomalu směřovali k rozchodu a tohle řešení bylo naprosto ideální, téměř bezbolestné, pro oba. Začátek našeho vztahu byl úžasný, ale potom se počáteční hravost a smyslnost se nějak vytratila. Velmi rychle nastoupil zvyk, naše schůzky mi v poslední době připomínaly manželský sex po patnácti letech soužití. I když? Co já vlastně můžu vědět, jsem vdaná teprve pět let. Rozhodně však Petr věnoval více času rozborům svých pracovních úspěchů a hodnocení možných i nemožných nedostatků manželky než milostným hrátkám se mnou. Nějak jsem ho přestala zajímat, otázka by mohla znít, jestli mě vůbec někdy vlastně nějak blíže vnímal, jestli jsem pro něj nepředstavovala jenom na omak příjemnější verzi nafukovací panny.
Buď jak buď, byl pryč a nebylo čeho litovat. Bylo nám pěkně a skončili jsme právě včas.
Žijeme svoje světy paralelně vedle sebe,
často míjíme body protnutí.