02.03.2020 12:24

Romantika je tak romantická!

Báječných čtrnáct dní, díky, že aspoň jednou za rok. Ať žije a vzkvétá dovolená!

Sedím v práci u stolu, zamyšleně přes monitor koukám do výseku modravého nekonečna oblohy a nejsem schopná nastartovat. Blaženě vrním, kdykoli si vzpomenu na ten blahem a klidem požehnaný čas. A to jsem se tolik bránila!

Nejdřív letos nevypadalo, že bych vůbec mohla pomyslet na nějaké dovolenkování. Moc jsem s ničím nepočítala, stav finančních toků na hladině dluhů naší rodiny nevypadal moc nadějně. Na baráku bylo stále ještě spousta práce, ani jsem ji moc hledat nemusela, křičela na mě dost hlasitě sama. Válet se někde představovalo nedostižný luxus, i když znavená jsem byla nemálo. I blbec osel má světlé chvilky, kdy se mu nechce honit za bodlákem a práskne sebou do prachu u cesty.

Příležitost mi nečekaně přivál letní hodný vítr. Dávná spolužačka, se kterou jsem udržovala trochu kontakt, si polepšila a rozhodli se vyrazit k moři all inclusive s celou rodinou. Nečekaná vyhlídka na skvělý pobyt u moře v exotice luxusu ji rozjařila a naladila natolik altruisticky, že mi nečekaně blahosklonně nabídla jejich chatičku u lesa a řeky, zdarma a na dva týdny.

Nabídka, jaké snad nejde ani odolat. Ale našel se jeden, který odolal naprosto bez problémů. Ano, můj muž. Velice zasvěceně mi vysvětlil, že si opravdu nemůže dovolit vzít v práci dovolenou.

„Víš, vůbec co chceš?“ zeptal se mě.

„Myslel jsem, že se mám připravovat na tu misi. Myslíš, že mě někdo pustí během nácviku na dovolenou? Já se obětovávám, chodím do práce jak pitomec, po večerech ti dřu na baráku a ty si toho ještě vůbec nevážíš!“ Střílel po mně slova jak kulky z kulometu.

Stáhla jsem se a už o dovolené nemluvila, tehdy jsem ještě naivně věřila, že opravdu do ciziny vyjede.

Chatička mě lákala moc, ale nebyla jsem si jistá, jestli zvládnu pobyt uprostřed divočiny sama jenom s Vojtou a Ondrou. Chata totiž stojí na okraji lesa o naprosté samotě, k civilizaci dětského tábora je to půl hodiny cesty, do nejbližší vesnice hodina pěšmo, autem se dojet sice dá až před ni, ale po lesní cestě plné výmolů a kořenů. Prostě romantický pobyt bez elektřiny, bez vody, uprostřed lesa. Kdyby mě někdo praštil polenem po hlavě a kluky unesl, zjistí to naši teprve, až pachatel požádá o výkupné nebo až v neděli nedorazím z pustiny zpět, abych jim vrátila klíče k předání majitelce.

Pořád jsem přemýšlela, koho přemluvit, ale nic jsem nebyla schopná vymyslet. Odpískat takovou příležitost se mi příčilo. Kdysi jsem tam strávila víkend a dodnes na něj ráda vzpomínám. Prostředí je naprosto úžasné, obrovská louka, kam můžu kluky beze strachu vypustit, voňavý les začínající na zápraží a čistá mělká říčka, která teče deset metrů od chaty. Lákalo mě to, lákalo moc, ale najednou jsem byla baba zbabělá a vážně jsem nevěděla, sama bych se bála.

Situace se nakonec vyřešila skoro bez mého přičinění.

Vyrazili jsme totiž přece jen do toho ráje a nakonec i ve čtyřech. Ne, manžel se nerozmyslel. Popravdě, ani jsem s ním už nepočítala. Tím čtvrtým, který se k nám v podstatě vnutil, byl Leoš, dvacetiletý syn naší sousedky a mamčiny kamarádky, student vysoké školy, momentálně na prázdninách, volný jak pták v oblacích. Ano, přesně tak, přibalila jsem si na pobyt dvacetiletého kolouška. Vědět jeho matka, že s námi synáček jede, jsem dozajista mrtvá žena. Svého miláčka střeží jak nejdražší poklad, je stoprocentně přesvědčená o jeho nevinnosti, a kdyby zjistila, že jí ho przním … radši nemyslet!

Potkali jsme se na těch několika diskotékách a tancovačkách, co se mi je podařilo na konci jara a začátku léta navštívit v úctyhodném doprovodu mého bratra. Hodně jsme spolu tancovali, tancuje fakt dobře, trochu jsme se líbali a muchlovali, ale dál jsme nedošli, používala jsem od jistého zážitku raději stopku, abych se ušetřila zbytečných zklamání. A navíc je Luboš přece jenom vůči mně pořádný mlaďoch, i když mě jeho zájem pochopitelně těší, nohy, ty mám pevně postavené na zemi.

O mém problému se dozvěděl od své matky, která všechno měla od té mé, jak jinak. Nabízel se mi, ale odmítala jsem ho. Nakonec jsem rezignovala, nikoho jiného jsem nezlomila a Leoš přistoupil na všechny moje podmínky.

Odsouhlasil mi, že nikdo nebude vědět, že s námi jede (hlavně se nic v žádném případě nedozví jeho ani moje matka), do auta ho přiberu až za sousední vesnicí a po dovolené rozhodně nebude náš vztah nějak pokračovat, ani nedojde k žádným náhodným milostným reprízám. A hlavně! V přítomnosti Vojty a Ondry se nebudou provozovat žádné důvěrnosti.

Vytrhl mi trn z paty! Škoda, že není aspoň o trochu starší!