Kapitola X. - 4. část
4.
Přes den si mě Leoš skoro nevšímal. Držel se přesně naší předběžné dohody. Ale v noci! Netuším, jak to ten chlap vydržel! Kde a čím se dopoval, že měl pořád tolik energie! Občas jsem byla vděčná, že někam s klukama zmizel a já se mohla trochu dospat. Kdy spal on, jsem vážně nezjistila. Ale třeba má vrozeně sníženou potřebu spánku. Co já vím.
Několikanásobným milování jsme strávili každou noc. Přesné statistiky jsem si nevedla, bohužel, ale jsem si téměř stoprocentně jistá, že na možnost, že bych v nejbližší době byla obdarována takovým množstvím kvalitního sexu, můžu na hodně dlouho zase klidně zapomenout. Bude se mi stýskat. Vážně, a hrozně moc. Ale zase budu mít aspoň na co vzpomínat (třeba jednou v domově důchodců, až budu nucená nečinně klimbat v křesle u televize).
Spacáku ve stanu si Leoš pochopitelně moc neužil. Od začátku věděl, že ho ve stanu nechává pro alibi. Vlastně nikomu to nevadilo. Kluci totiž vůbec nezjistili, že s nimi ve stanu vlastně vůbec nespí. Leoš byl opatrný a Vítka s Ondrou uměl opít rohlíkem, zbaštili mu naprosto všechno, co chtěl. Občas jsem zírala, jak to s nimi umí. Jednou z něj bude výborný otec. (A nejen otec! I jiné kvality, které s otcovstvím souvisely pouze okrajově, jsem měla možnost dostatečně prověřit a obdivovat!)
První večer jsme zahájili jak jinak než u táboráku. Chodili jsme po lese a tahali větve a kusy dřev na louku. Vítek s Leošem stavěli ohniště, Ondra jim přispěl mnoha odbornými radami, takže mu byla udělena výsada prvního zapálení. Dřevo bylo vyschlé, oheň se rozhořel na první pokus. Špekáčky byly rychle opečené a snědené ještě rychleji. Seděli jsme na kládě, koukali do plamenů a pozorovali žhavé malinkaté jiskřičky, které tančily v teplém vzduchu. Oheň praskal a voněl dřevem, smůlou a kouřem. Nemluvili jsme a bylo nám krásně. Kluci se o mě opřeli z každé strany jeden a pomalinku začínali dřímat, koukání do ohně je za chvíli poklidně uspávalo. Položila jsem si jejich hlavy do klína a hladila je po vlasech. Stmívalo se. Noc a tma nabíraly na intenzitě. Na černém nebi zářily teple vzdálené hvězdy. Přímo jsem vnímala, jak se mi tělem rozlévá klid, jak se mi uvolňují dlouhodobým napětím ztuhlé svaly. Seděla jsem bez hnutí, dívala se přes oheň na černající se špičky stromů lemující oblohu na okraji lesa a vychutnávala jsem si intenzitu okamžiku a nesmyslně doufala, že bude trvat věčně. Potom se od říčky přivalil chladnější vzduch a roztřásla mě zima. Povzdechla jsem si a vstala jsem, abych kluky odnesla do stanu a uložila do spacáků.
„Počkej. Já to udělám,“ zarazil mě Leoš.
Kluci se trochu probrali a pokusili se o náznak protestu, ale na razantnější odpor neměli sílu. Zážitky dnešního dne je dokonale přemohly.
Seděli jsme s Leošem vedle sebe, dotýkali jsme se boky, vnímali teplo těla toho druhého, beze slov jsme se dívali do ohně a vychutnávali si náhle vzniklou sounáležitost a blízkost. Potom se Leoš ke mně naklonil a začal mě líbat. Nejdříve jemně a opatrně, ale postupně jeho líbání získávalo na intenzitě a vášnivosti. Užívala jsem si, zábrany se mi svíjely v předsmrtné křeči u nohou, líbání můžu a Leoš líbal opravdu skvěle. Líbali jsme se dlouho. Oheň začal skomírat, zvedli jsme se ve vzájemném souznění a pomalu jsme odešli do chaty.
Ticho noci rušilo jenom bublání vody v říčce, kvákání žab, zapískání komára a občasné zapraskání zbloudilé větve, na kterou jeden z nás ve tmě šlápl. Nemluvili jsme. Slova by byla naprosto zbytečná.
Nemluvili jsme, ale taky jsme nemařili čas. Ani jeden z nás netoužil po nějakém zbytečném prodlužování a zdržování. Namlouvací tanečky jsme snad měli za sebou a mohli jsme bez otálení přistoupit k dílu. Zbavit se oblečení nám trvalo chvilku, moc jsme toho na sobě neměli. Zapadli jsme do sebe jak dva dílky od skládačky puzzle, i když výsledný obrázek by asi nebyl moc vhodný pro děti, nám se celkem líbil.
Do háje s rozumem! Rozumná jsem musela být poslední dobou mnohem víc než bych chtěla a nemám dojem, že by mi to nějak valně prospívalo. Kašlu na všechno, tenhle čas mám jenom půjčený, to přece vím, tak si ho aspoň pořádně užiji.
Leželi jsme v teplé voňavé letní tmě, příjemně zpocení a zmalátnělí. Dívala jsem se otevřenýma očima na nezřetelné stíny a nemyslela vůbec na nic. Jenom jsem tiše existovala. Pak nahmatal Leoš moji ruku a začal mi hladit prsty, potom pokračoval výš a výš a plynule se přesunul k levému ňadru, potom mě začal líbat, a v hlazení a mačkání mých prsů nepřestával. A najednou ho bylo všude plno. Jeho ruce a ústa mi po těle zapalovaly malé plamínky, až se plamínky slily v pořádný požár. Tělem mi krví běželi divocí koně. Běželi radostně, plní síly a života, údery jejich silných pevných kopyt drolily zeď, obranný val, který jsem si vystavěla z bolesti, zklamání a beznaděje. Konečně jsem zase po dlouhé době cítila, že se miluji. Miluji z lásky. Usnuli jsme příjemně unavení v důvěrném objetí.
Milá matko, tvůj syn je kouzelník, který navrací svobodu zakletým princeznám. Není ani zdaleka nevinný (naštěstí). Žiješ v pořádném omylu! Ale já tě z něj vyvádět rozhodně nehodlám.