03.08.2020 10:15

 Konečně rozvod!

1.

Dorazili jsme domů a drkotáme ve starých známých rozježděných hrbolatých kolejích.

Vracela jsem se nezatížena žádnými očekáváními, takže mě vůbec nezaskočilo, že jsem našla dům ve stejném stavu, jako když jsme ho před dovolenou opouštěli. Voněl mi zvláštním pachem pustoty a odcizení. Pojala jsem silné podezření, že Milan sedoma během naší nepřítomnosti asi vůbec nevyskytoval, ale hodila jsem všechno za hlavu. Neměla jsem sílu zase řešit něco, co souviselo hlavně s Milanem.

Byla jsem už unavená hrou na, jakože je všechno v pořádku. Něco se ve mně změnilo. Něco se dalo do pohybu.Těch báječných čtrnáct dní mě úplně obnažilo. Možná nějaký kousek mě se zapomněl a zůstal navždy ztracený nebo spíš dobře schovaný na borůvkové pasece, možná naopak cosi nepatrného nepostižitelného z úplňkového kouzla na mně ulpělo a nechtěně mi přibylo. Valy, jež byly původně obranné, ale postupně se okolnostmi změnily na vězení, se začaly drolit a bortit. Konečně jsem pochopila, že moje sexuální zážitky a dobrodružství mají jenom zakrýt, schovat nebo přehlušit děsivé prázdno, které se mi občas v srdci dunivě ozývá. Mají zadržet nebo aspoň odlákat do bezpečné vzdálenosti ledový strach, který mě stále více či méně svírá. Který si s marnou křečovitou snahou snažím nepřipouštět. Který se snažím potlačit, zadupat.

Proč si pořád potřebuji dokazovat, že jsem živá? Vždyť živá jsem! Co si pořád snažím nalhávat? Ta žhavá sexuální dračice a potvora přece vůbec nejsem já. Kde se vzal ten červ, co mě pořád užírá? Odkud vystrkuje hlavu? Proč ho pořád krmím a přiživuji? Copak je samota až tolik zlá, abych musela rozprodávat samu sebe po kouscích? Proč bych měla svoji cenu odvozovat podle mužské chtivosti? Odkud beru jistotu, že si lásku nezasloužím?

Dva chlapi mě zklamali, hodně zklamali. Bolelo to a stále ještě bolí. Ale prč bych kvůli tomu neměla mít právo věřit, že mi osud přinese konečně nějakou lásku pro zbytek života? Možná přišel čas na trošku statečnosti. Žít sama se sebou. Aspoň zkusit! Sama sobě to dlužím! Copakse musím zrovna já přesvědčovat?

Už žádní milenci půjčení jenom na pár hodin. Už žádné hry jako. Jsem ženská, která si zaslouží lásku, a počkám si na ni. Počkám si na chlapa, který mě bude tak moc chtít, že se nám z toho oběma budou podlamovat kolena, a se kterým se nebudu muset skrývat. Nestojím o ohlodané kosti z milosti, které někdo odhodil pod stůl. Jsem žádoucí. Jsem krásná. Jsem silná. Jsem. A budu .Doufám, že mi odhodlání vydrží déle než do zítřejšího rána.