Kapitola XI. - 10. část
10.
Občas se až neuvěřitelně zhmotňuje můj pocit, že jsem z houpačky, kde jsem ještě trochu zvládala, přešla na pouťovou horskou dráhu. Naprosto nekontrolovatelně se na ní řítím časem a životem, a hodně rychle, a nějak ty oblouky nestačím sledovat, natož vybírat. Nebo by se dala moje úvaha pojmout i takhle: momentálně se můj život odehrává v nějakém bizarním hotelu se spoustou pokojů. Podle toho, který pokoj otevřu a vstoupím do něj, se odvíjí moje aktuální realita. Nejsem vůbec schopná předvídat, co mě potká za hodinu, a už vůbec ne, co zítra. Jsem z neustálých změn a nejistoty otupělá a zmatená, ale bohužel vůbec netuším, co bych měla dělat. Marně hledám záchrannou brzdu nebo alespoň způsob jak zpomalit.
S Radkem si doopravdy užívám červenou knihovnu. Jsem hrozně moc vděčná tam tomu nahoře, že mi ho poslal, že mi dal druhou šanci. Sice jsem si zakázala zamilovat se, ale nějak se mi moje odhodlání vymklo z ruky. Lítám v citech jak naivní šestnáctka, no asi přeháním, ale jenom trochu. Pravda je, že zamilovaná jsem hodně, ale rezervu si přece jenom trošku držím, myslím si, že mírný odstup je v mém případě naprosto pochopitelný. Pořád jsem hodně zranitelná. Ale učím se věřit, že lásku může potkat i ženská jako já, že existují chlapi, kteří mají ramena od toho, abych se o ně mohla opřít nebo se na nich vybrečet. Pořád nemůžu uvěřit, že jsem potkala chlapa, který mi pomáhá. Bez prošení a přemlouvání, bez toho, že by pořád mluvil o svých zásluhách a přednostech. Zařídil připojení topení na plyn, takže nemusím štípat a nosit dříví. Odhrnuje sníh, opravuje auto, postará se o kluky, poskytne jim mužský vzor a klid, i když je drží zkrátka pevnou rukou. Sám od sebe jim obstaral vánoční dárky, nakoupil mi na Štědrý den a obstaral vánoční stromek. Všechno nějak samozřejmě, protože k Vánocům tyhle věci patří. Přemýšlím, proč jsem si vlastně brala svého manžela, proč jsem o něj vůbec stála, čím mě vlastně okouzlil. Nechci říct, že úplně všechno bylo špatně a nezažila jsem s ním nic hezkého. Když chci přistupovat ke svému životu poctivě, a to chci, musím připustit, že byla spousta hezkých okamžiků. Vím, že se snažím srovnávat nesrovnatelné, ale …co zažívám s Radkem, jsem ještě s žádným chlapem necítila. Je první, se kterým bych chtěla zestárnout, první, u koho mě neděsí představa, že s ním budu žít dalších dvacet, třicet i víc let. U Milana jsem měla pochybnosti už před svatbou, proč jsem svoje podvědomí neposlouchala lépe?
Neplánuji, nelakuji si budoucnost na růžovo, nepřemýšlím, co by kdyby, prostě jenom žiji. Právě teď a právě tady. Vděčně přijímám každou chvilku, kterou s ním můžu být, a užívám si náš společný čas.
Mám spoustu problémů, potácím se životem v totální chaosu s hromadou dluhů na krku a problematickým manželem, a přesto všechno se nepolekal, nerozhodl se pro vlastní klid a pohodlí. Stojí o mě a podle všeho mě miluje, takovou jaká jsem, se všemi nedokonalostmi a vadami. Pořád mi rozum všechno nějak nebere, ale naštěstí zrovna rozum do těchto záležitostí moc nemluví.
Jasně, že Radek není žádný ideál ani anděl. Dočasně vlastním jeden kousek naprosto normálního chlapa. Hrozně urýpaného, když může něco okomentovat, udělá to s veškerou parádou. Pokud se mu nechce, dokáže být neuvěřitelně natvrdlý a svoje pohodlíčko si ochrání taky velmi dobře a některé další úžasné povahové rysy bych klidně nabídla v internetové aukci za nejmenší možnou cenu, kdybych měla jistotu, že se jich tímto způsobem nevratně zbaví. Rozhodně není žádný krasavec a jako model by se neužil ani náhodou. (Ach, kde je tě konec Adame?!) V tomhle směru jsem si i ve srovnání s Milanem mírně pohoršila. Ale líbí se mi, přitahuje mě a chemie nám funguje naprosto dokonale.
Namakaný svalovec sice není, ale výdrž má. Takovou divočinu jako s ním, jsem ještě nezažila, ještě se mi nestalo, abych já chlapa prosila o odpočinek a klid. Musím mu přiznat, že je naprosto k neutahání. Drží si rekord pěti čísel za noc, a když chtěl ráno znovu, měla jsem fakt dost a jistá místa v mém těle poměrně výrazně protestovala proti nezvyklé zátěži. A co je důležité, nejenže má výdrž, navíc i umí. Rozhodně spolu ladíme. Milan se za šest let manželství nenaučil tolik, co Radek za dva měsíce. Nemyslí jenom na sebe a své uspokojení, hodně mě vnímá a nechá se podle potřeby i vést. Sex s ním je úžasný a moc mě baví. Konečně si milování užívám v míře a množství, které mi naprosto vyhovuje a které mě dokonale uspokojuje. Navzdory všem šílenostem kolem mě jsem rozkvetla jak anglická růže, uvolnila jsem se a zklidnila jsem se. Dokonce i rozvodový právník s potutelným úsměvem zkonstatoval, že ten chlap musí být velmi šikovný a že mi rozhodně prospívá a svědčí.
Zato Milanovi se zřejmě moc nedaří. Jenom těžce jsem potlačovala slepičí radost, když jsem náhodou narazila v odpadkovém koši na krabičku od Clavinstrong. Že by mu jeho chlouba nefungovala?! Se mnou žádné problémy nikdy neměl. Docela mě pobavilo, když jsem u něj objevila jakýsi pochybný feromonový sprej, vyhodil za něj sedm stovek, zřejmě předpokládá, že se o něj ženské porvou, až se tím poleje. Možná by se do toho měl aspoň na týden naložit jako do marinády.
Jakmile bude vyřešený rozvod, netuším, kdy k tomu dojde, světlo na konci tunelu se mi neustále vzdaluje, zatím nemáme vyřešené ani děti, natož majetek. Aspoň se mám pořád na co těšit. Takže, jakmile budu volná, chci si Radka k sobě nastěhovat. Dokonce jsem ochotná k němu přibrat i jeho pitomého obrovského psa. Příšerně slintá, ten pes, ale je neskutečný dobrák. Vydrží i poněkud drsnější praktiky náklonnosti mých synů bez toho, aby je pokousal, za což má můj velký obdiv.
I když jsem se tomu zpočátku hodně bránila, dovolím si občas malinkatý přepych popřemýšlet nad společnou budoucností. Užívám si, že jsme ve vztahu skuteční partneři. Řešíme společně běžné provozní věci, vycházíme si vzájemně vstříc. Nemusím se bát, že by mě dohonily jeho průšvihy, aspoň pevně věřím a doufám, že žádné nemá, a navíc nejsme manželé, což má někdy, jak jsem měla možnost na vlastní kůži poznat, i nesporné výhody.
Ano, je spousta věcí, které o něm nevím, občas si rád hraje na tajnůstkáře. Hru mu nekazím, neptám se, nemusím přece všechno vědět. Jsem klidná, protože nemám dojem, že by jeho domnělá či skutečná tajemství nějakým způsobem ohrožovala mě nebo moje děti. Ke štěstí mi stačí, že večer usínám v jeho náručí a ráno se tam probudím a přitom cítím, že přesně takhle nějak to má asi být, že do jeho náruče patřím, že v jeho objetí na mě nikdo nemůže, že mi u něj nikdo neublíží. Nevím, kde beru jistotu, že pokud bude Radek se mnou a mými syny, jsme v bezpečí, protože se o nás postará. Vím, že jistota je velmi vratká měna. Držím tedy svoji vratkou jistotu pevně v hrsti a nehodlám ji pustit.
Noha je konečně lepší. Vytahali mi stehy, sundali dlahu. Musím dávat pozor na magnety, protože šrouby mi nechali. Kotník bolí pořádně, přesně vím, v které části těla ho mám. Chodím o berlích a auto zatím nejsem schopná řídit. Kluci jsou pořád u našich,moje láska mě za nimi obětavě o víkendech vozí. Když jsem hodně smutná, otočíme se na několikahodinovou návštěvu i během týdne. Bydlím u Radka a neskutečně si užívám společného bydlení ijeho péče. Ve tři hodiny v noci vstane a jde mi uvařit bylinkový čaj, protože je mi špatně. Když mám noční můry, objímá mě. Po operaci u mě seděl do noci a držel mě za ruku. Něco takového jsem ještě nezažila. Konečně si můžu dopřát luxus být ženskou, být slabá a bezbranná a nechat svého rytíře, aby bojoval bitvy za moji krásu a čest. Nemá potřebu uplácet mě dárky, ani nedělá laciná a zbytečná líbivá gesta. Zvládá mě, nenechá se převálcovat. Nikdy jsem netušila, že jen obyčejně být sama sebou, může přinášet tolik úlevy a radosti.
Milování
Let motýla nad širou plání
touhy křídel třepotání
Co je pravda a co zdání?
Nehledej odpověď v milování
Plynutí času nese zrání
Umyj se v hladině odhodlání
vezmi co volně je k mání