Kapitola XI. - 8. část
8.
Nastalo podezřelé, nepřirozené klidno. Milan už určitě musel dostat papíry od právníka, ale zatím jsem nezaznamenala vůbec žádnou reakci. Hodila jsem se do nuceného klidu. Já teda rozhodně s ničím nezačnu. Ale jsem nervózní a ostražitá. A navíc si nějak nejsem jistá, jestli mě víc ničí, když Milan prudí a vykřikuje svoje ublížení do světa, nebo když je takhle poťouchle klidný. Cítím nebezpečí. Ovzduší je nabité podrazem, až mám obavy, aby nezačalo jiskřit.
Ještěže mám Radka. Stojím nohama na zemi, ale vážně vypadá, že je zamilovaný. Chtěl by být pořád se mnou, aspoň se podle toho chová, ale vzhledem k okolnostem se zatím drží zpátky. Žijeme si každý svůj vlastní život, a když jsou okolnosti příznivé, sejdeme se. Skvělé je, že se naše životy protínají poměrně často. Příznivým možnostem maximálně vycházíme vstříc. Nad budoucností se snažím moc nepřemýšlet, možná se přistěhuje Radek za námi, možná půjdeme my za ním do bytu a možná bude všechno úplně jinak. Ale jedno vím jistě. On je moje pojistka proti zcvoknutí. Nemít ho, ležím na psychiatrii zamotaná do košile s dlouhými rukávy a tupě zírám z okna přes železné mříže na oblohu.
Radek k nám jezdí o víkendech, kdy si Milan pravidelně zvedá sebevědomí u své utěšitelky, omotává a hojí mě svojí pozorností a péčí a pomáhá mi zalepit nejhorší nedodělávky na baráku. Bez něj, Ondry a Vítka a bez podpory rodičů bych svůj život momentálně nedala.
Milan mi nedal žádné peníze na kluky, nepřispívá na elektřinu ani na bydlení, dělá mrtvého brouka a vyloženě si užívá svoje podařené naschvály. Když se náhodou potkáme, už se spolu vůbec nebavíme, v lepším případě se beze slova mineme. Většinou jeho jediná aktivita spočívá ve vyhledávání nedostatků, za které by mi mohl zvednout madle. Nejhorší ale je, že jsem na tom tak mizerně, že nemám peníze na jídlo. Procházím barákem a přemítám, co ještě můžu prodat, abych nějak vyšla. Říct si rodičům nebo Radkovi mi hrdost nedovolí a Milan se doma už týden neukázal. Ubít se nenechám, však na něco přijdu.
Nechala jsem se vykuchat! Spojila jsem altruismus s finančním ziskem. Potřebovala jsem koupit dřevo na zimu a tohle mi přišlo jako celkem výhodný způsob získání peněz. Ne, nedarovala jsem ledvinu, pocházím z vinařského kraje, ledviny se nevzdám. Darovala jsem vajíčka. Lékař na klinice zajásal. Takovou ideální kandidátku na založení chovné stáje prý nemají každý den. Odběr proběhl lépe, než jsem čekala, narkózu jsem zvládla bez problémů a bolest jsem taky čekala mnohem horší. Peníze jsem dostala obratem a navíc jsem ještě pomohla nějaké nadějné mamině k potomkovi. Ach jo, proč nikdo neocení, jak jsem ušlechtilá!
Když se život změní v loď
co do ní teče
oblepený blátem se jen vleče
neuteče
Když ti schody pořád jen dolů
jedou
můžeš nastavovat pravou, levou