Kapitola XI. - 9. část
9. Jsem neuvěřitelně šikovná! Zlomila jsem si nohu. Pro jistou na několikrát a v kotníku, abych se déle hojila a aby bylo všechno naprosto dokonalé, ještě jsem si přidala potrhané vazy. Když už něco dělám, ať je to pořádně. Kdybych si aspoň užívala někde na horách lyžování a flirtování s atraktivním instruktorem! Ale kdepak! Já musím být originální v každém konání. Nesla jsem po ránu, ještě celá rozespalá, dřevo na zatopení, na travnatém a mokrém svahu mi uklouzla noha a já, holka šikovná, jsem si na ni pěkně celou svojí vahou sedla. Kdybych náhodou přeslechla křupnutí, jako že jsem nepřeslechla, bolest mě rozhodně nenechala dlouho v naději, že se zvednu jakoby nic.
V nemocnici mně krásně kotník poskládali dohromady, pěkně mně pospojovali kostičky k sobě železem a pan primář si moc užil, protože mi vyrobil krásnou výšivku až do poloviny lýtka. Mohla bych ji vystavovat v národopisném muzeu vedle vyšívaných košil a bryndáků. Dále jsem vyfasovala berle, coby elegantní módní doplněk, a jako bonus jsem absolvovala nácvik chůze a zacházení s nimi. Pokud budu hodná, dostanu za tři týdny i sádru.
Šéf byl nadšením bez sebe, jeho jásot byl slyšet až v garážích. Operativně rozhodl, že mi po převozu z nemocnice ihned doma zřídí detašované pracoviště, a pokud prý bude nezbytně nutná moje přítomnost přímo ve firmě, přidělí mi dokonce osobního řidiče. Nepostradatelnost a nenahraditelnost má někdy svoje malinkaté, téměř nepatrné výhody.
Kluci zase skončili u rodičů. Milan neprojevil ani náznak snahy o pomoc. Asi zapomněl, že kluci jsou i jeho. Opravdu netuším, jak řeší tyhle problémy sirotci.
A Radek? Radek mi kupodivu neutekl. Prý se aspoň nenudí, když se kolem mě něco pořád děje. Sanitku zavolal, kluky obstaral, do nemocnice mě chodil navštěvovat, poštovního holuba s materiály do práce mi dělal. A teď po převozu domů se osvědčil i jako výborná pečovatelka. Konečně si jednou připadám jak víla Amálka, pořád kolem mě poletuje můj motýlek a pečlivě mě ovívá křídly a stará se, aby mi nic nechybělo. Nejsem já pitomá? Už i v pohádkách začínám mít chaos.. Musím po pravdě přiznat, že kdyby mě ten kotník tolik nebolel, neměla moje současná situace chybu a vážně bych si jeho péči pěkně užívala. Ale už si pomalu zvykám, že nic není bez chybičky.