Začít studovat ve zralém věku? A vlastně proč ne.
Jsou i horší způsoby sebezničení. Důvody pro studium vysoké školy kolem čtyřicítky a před padesátkou mohou být různé a rozmanité mohou být i výstupy a očekávání.
Někdo začíná studovat, aby si splnil neuskutečněný sen z mládí, jinému přiložil na krk nůž náročný zaměstnavatel, další touží po změně zaměstnání a studium mu připadá jako možné správné vykročení prvním krokem, najdou se i jedinci chtějící pouze smysluplně využít volný čas najednou získaný díky potomkům, kteří naprosto nečekaně odrostli a už, světe div se, nepotřebují tolik péče a osobní pozornosti jako dříve, k maximální spokojenosti jim totiž stačí plná lednička.
Studiem se dá krásně omládnout i zestárnout najednou. Že se jedná o protimluv? Ale kdež. Mládí vám vrátí obstarávání studijní literatury, vymetání tmavých koutů různých knihoven, studoven a odhánění pavouků z objevených knižních pokladů, společně sdílený strach, rozklepaná kolena před zkouškami, přeposílání materiálů, prací a úkolů (budiž objevitel emailu pochválen), společně strávené večery po hospodách a popíjení vína při bouřlivých diskuzích na vědecká i osobní témata na různých privátech, (studenti se sjíždí z daleka a místní podnikatele v turistickém ruchu je nutné podporovat i v době mimo hlavní turistickou sezónu). A zestárnete věčným nestíháním času. Ten bídák se najednou zbláznil a zjančil a evidentně utrhl z řetězu a letí jako šílený kalendářem od jednoho úkolu k druhému, od zkoušky ke zkoušce. Žijete zrychleně a nechápete, co jste vlastně dělali s volnem před tím, než jste začali studovat.
Ale postupně se všechno poddá, naučíte se lépe zorganizovat sebe i rodinu, dokonce zjistíte, že i vaše vlastní děti jsou pod nátlakem okolností schopné objevit v sobě netušené rezervy, o partnerovi ani nemluvě. Nabíráte nové zkušenosti a vědomosti, jedině vás udivuje, že máte pořád stejnou velikost čepice, protože někdy máte dojem, že se vám musel objem hlavy minimálně zdvojnásobit, aby mozek všechno stačil pobrat.
Čas se uplatit nedá. (Bohužel? Bohudík?) Než se nadějete píšete bakalářskou práci a chystáte se na státnice. Jste si naprosto jistí, že nemůžete všechno zvládnout, a připravujete rodinu na průběh katastrofických scénářů. A potom přijde ten den, kdy máte v hlavě takový zmatek, že si nejste jistí datem, ani měsícem, občas zapochybujete i o svém jméně a pohlaví. I ta hlava je najednou nádherně lehounká, protože se z ní všechno, ale naprosto všechno vykouřilo. Ale zázraky obcházejí kolem vás a vy zvládnete všechny nástrahy s nadhledem a netušenou, nečekanou noblesou. A najednou je konec. Zaskočí, protože přišel tak nějak moc rychle, nečekaně.
Závod skončil, věnce pro vítěze jsou rozdány, tělo zaplavila únava a touží po jediném, po odpočinku. Čas bilancování teprve přijde. Ale jedno je jisté, vítězem se stává každý, kdo doběhl do cíle, na pořadí totiž vůbec nezáleží.
Kariéra na nule, finanční polepšení žádné a skripta pomalu zasypává vrstva prachu. Pochybovači neuměle maskují zlou radost a potměšile se ptají. Vyplatila se ta dřina vůbec? Netuší totiž, že někdy se i ztráta může proměnit v nečekaný zisk:
Zajímavé informace, spousta nových zážitků a netušených setkání, v těžkých bitvách posílené vlastní JÁ, osekání stereotypů a nudy, Alzheimer zkrocený a svázaný na pár let na dně skříně a hlavně nová přátelství vzniklá nad knihami a vínem, ve která jsme už nedoufali.
Pokud máte chuť, jděte do toho! Nový rok je za dveřmi, stačí vyplnit přihlášku.